Článek
Vše začalo v místě zvaném Hojná Voda, o několik kilometrů dále. Podle letopisů se zde v roce 1564 „zdravá voda zjevila, kterouž se mnoho lidí zhojilo.“ Hojná tedy nepochází z vydatnosti pramene, ale z jeho léčivosti.
Petr Vok se bohaté tabuli nikdy nevyhýbal, taky co by to bylo za šlechtice, kdyby postava trochu měch nepřipomínala. A podle jeho ranléka, jak se doktorům říkalo, potřeboval přijít trochu do kondice. Léčba Rožmberkova na Hojné Vodě je zaznamenána v roce 1577, coby "mírné chování při jídle a pití".
Vodu nejen pil, ale se jí i omýval, tehdy tu fungovaly přírodní lázně. Ovšem pro svou nesnadnou dostupnost a v lesích zapadlost se sem klientela nehrnula, třebaže osada, kolem pramene vzniklá, měla různá privilegia. Roku 1698 se objevil nový, daleko vydatnější pramen níže po svahu, a Hojná Voda končí.
Bez zázraků to nešlo
Začíná éra Dobré Vody, i když je paradoxem, že se tak jednu dobu říkalo i Vodě Hojné. Magické místo potřebuje zázrak - ten přišel ve vidění syna sedláka Matyáše Egidiho. Ve snu spatřil bílý kostelík, potom Ježíše s Pannou Marií a samozřejmě dostal výzvu k postavení lesní kaple. Jako u všech mariánských vidění se rozjela akce. Kaple zanedlouho stála a pak to šlo ráz naráz neslyšící slyšeli, nevidomí viděli, chromí...
Kaple samozřejmě nestačila, chodila sem procesí, proto majitel panství Karel Albert Buquoy sáhl částečně do své kapsy, hodně pak do kapes věřících, dal to dohromady a nechal vystavět velký poutní kostel. Vysvěcen byl 26. května 1715 jménem Panny Marie Nanebevzaté. Jde o jeden ze skvostů jihočeského baroka.
Pověst Dobré Vody se rozšířila z jižních Čech po celém území i za hranice. Ročně sem prý přicházelo až 400 procesí, v některý den i několik, poutníků za rok přišedších bylo na 30 tisíc.
Odsunuli lidi i historii
Stojím před kostelem, prochází nákladnými úpravami, čekám, až si návštěvníci načerpají do petek z pramene, jenž v průčelí vyvěrá. Výhled do kraje je nádherný, až na Temelín. Nedaleko odsud stojí buquojský zámek Nové Hrady, tvrz Žumberk, proslulé Terčino údolí.
Kostel nezůstal osamocen, vznikla osada s 550 obyvateli v plné slávě, škola pak lázně, jejich prosperitu ukončila 1. světová válka. Ránu všemu zasadila druhá světová válka. Hraniční pásmo vše vylidnilo. Lidé, kteří tu žili od středověku, museli odejít, v oblasti zaniklo na 30 osad. Dosídlenci z různých koutů republiky ke krajině neměli žádný vztah, kolektivizace vše zrovnostářila, Novohradsko se změnilo. Z obce zůstala chatová osada.
A Dobrá voda, kterou byste měli mít denně doma? Nedaleko odtud je stáčírna, kde se linky plnící životodárnou tekutinu nezastaví.
