Arktida na tenkém ledě: Historický úbytek ledu může způsobit mrazivou zimu

Podle odborníků se Arktida otepluje přibližně čtyřikrát rychleji, než je globální průměr. Letos v tom sehrály zásadní roli rozsáhlé atlantické cyklony, které přinesly do arktické oblasti nezvykle teplý vzduch, místy až o 12 °C teplejší oproti normálu. Výsledkem takových oteplení bývá slabší a méně stabilní ledová pokrývka, jež se v průběhu zimy nedokáže dostatečně obnovit.

Období tání arktického mořského ledu začíná zpravidla koncem března a pokračuje až do září, kdy dosahuje svého ročního minima, než v říjnu začne opět mrznout.

V červnu letošního roku ovlivnila arktickou oblast rozsáhlá oblast nízkého tlaku, která v kombinaci s absencí vysokého tlaku umožnila pronikání teplejších jižních větrů. Tento proces ještě umocnily nadprůměrné povrchové teploty Severního ledového oceánu, což vedlo k výraznějšímu a rychlejšímu tání mořského ledu.

I přes možný vznik oblasti vyššího tlaku vzduchu, která by stabilizaci ledu pomohla, jsou teploty v chladnější západní Arktidě stále natolik vysoké, že led bude tát dál.

Případný pokles na nové rekordní minimum v září může mít dalekosáhlé dopady na počasí v nadcházející zimní sezoně, a to i v České republice. Ačkoliv není možné na konci června předpovídat charakter příští zimy, souvislost mezi menší rozlohou mořského ledu a chladnější zimou v mírném klimatickém pásmu existuje. Hlavní roli v ní hraje polární vortex, který běžně odděluje arktický chlad od nižších zeměpisných šířek.

Méně ledu v létě znamená, že voda pohltí více tepla ze slunečního záření, které v zimě uvolní zpět do atmosféry. Tím se naruší rozdíl mezi chladným polárním vzduchem na severu a teplejším vzduchem na jihu. Právě tento teplotní rozdíl mezi Arktidou a středními šířkami je přitom klíčový pro tvorbu polární cirkulace, která za normálních okolností „zamyká“ arktický vzduch na severu.

Pokud led mizí, kontrast slábne, vír je méně stabilní, je rozlámaný, což mění rozložení tlakových polí nad Arktidou i v okolních regionech. Proto pak může pronikat arktický vzduch směrem na jih a zapříčinit chladnější zimu, případně výraznější mrazivé epizody i u nás.

Úbytek arktického ledu významně ovlivňuje radiační bilanci Země. Mořský led za běžných podmínek odráží významnou část dopadajícího slunečního záření zpět do vesmíru, zatímco tmavší hladina bez ledu pohlcuje více tepla. Tento efekt urychluje oteplování a přispívá k vyšší četnosti méně předvídatelných meteorologických extrémů napříč severní polokoulí, vysvětluje Scientific American.

Pokud nedojde ke snížení emisí skleníkových plynů a zpomalení globálního oteplování, bude trend úbytku zimního arktického ledu podle expertů pokračovat. Klimatoložka Julienne Stroeveová z University College London v listu The Guardian varuje, že pokud se trend poklesu ledové pokrývky nezastaví, mohou v příštích desetiletích nastat léta prakticky bez mořského ledu. Tento scénář by měl závažné dopady na polární ekosystémy i globální klima.