Článek
Herec vodící babičku Marii i jeho kolega s dědečkem Josefem se nejprve s každým seniorem zvlášť pozdravil a prohodil pár slov na téma, jak se mu daří. V rámci aktivizačního programu pak posluchači měli za úkol poznat, kdo právě puštěnou píseň zpívá, jak se skladba jmenuje a společně se následně dopátrat doby, kdy se ta která píseň hrávala.
Jako první zazněla i na seniory stará píseň, začínající slovy „Růžovou ti krinolínu koupím dítě mé“. Všichni ji samozřejmě poznali a loutka Josef se při ní vrtěla do rytmu, zatímco loutka Marie odpočívala. Její nečinnost byla publiku odůvodněna slovy, že má krátké nohy a je hned unavená.
Zajímavým nápadem bylo rozdat posluchačům fotografie zpěváků. Držitel obrázku měl za úkol se přihlásit v okamžiku, kdy nabízenou píseň zpíval právě jeho zpěvák. To předpokládalo, že umělce pozná na fotografii i při zpěvu. Úkol to nebyl snadný, protože fotografie byly většinou z dávných začátků pěvecké kariéry a vzezření interpretů se od té doby podstatně změnilo, pokud vůbec ještě mezi námi zůstali.
V každém případě se záměr dramaturgů odpoledního programu podařilo naplnit, protože posluchači byli hned od počátku plně vtaženi do hry a zapomněli na všechny svoje problémy a starosti. Někdo poznal všechno, někdo jen něco, ale o to vůbec nešlo. Všichni se pobavili, poslechli si řadu pěkných písniček a zavzpomínali si na staré časy.
