Článek
Co jste od projektu očekávala?
Hlavně zkušenost s prací v novém prostředí a používáním odborné terminologie v cizím jazyce. První chvíle spolupráce se studenty z Bavorska se nesly v oparu lehkého zmatku, ale už druhý den všechno šlapalo. Ze začátku na mě také dost doléhala nevšednost pracovního prostředí, při práci v zákristii za téměř neustálého dramatického hudebního doprovodu varhan jsem si připadala bizarně.
Jak probíhala spolupráce s mnichovskou školou restaurování?
Hned na začátku projektu nás učitelé, my nemáme profesory, ale mistry, rozdělili do pěti pracovních skupin. Každá, složená z českých i německých studentů, byla zodpovědná za určitou oblast práce. Dělaly se třeba materiálové rozbory, soupis poškození, důležitá byla i dokumentace. Část studentů pracovala přímo v zákristii, část ve škole.
Vyskytly se nějaké rozdíly v přístupu k práci mezi vámi a vašimi kolegy z Mnichova?
Zatímco u nás je první ročník zaměřený výrazně prakticky, tedy řemeslně, v Německu se studenti ze začátku věnují více chemickým analýzám, a tak byli v tomto směru napřed.
Co jste během první dílny stihli udělat?
Byl proveden kompletní rozbor materiálového složení objektu, složení povrchových vrstev, vytvořili jsme podrobnou fotodokumentaci, soupis poškozených a chybějících prvků a jejich grafické mapy. Na základě získaných dat jsme pak navrhli postup restaurování, který budeme dál projednávat s Národním památkovým ústavem.
Jak jste se s kolegy z Mnichova domluvili?
Nejdřív byla komunikace, ať už v němčině nebo angličtině, rozpačitá. Ale po překonání počátečních bariér jsme byli schopní řešit běžné komunikační situace při práci bez větších problémů. A když bylo přece jen třeba něco ujasnit, tak se vždycky našel někdo, kdo pomohl s překladem.
Co bylo vaším osobním úkolem?
Pracovala jsem hlavně na vytváření grafických map kabinetní skříně. Ta byla nafocená a systémem souřadnic rozdělená do jednotlivých částí, které jsme spolu s kolegy jednu po druhé podrobně ohledávali, a pak do počítače barevně zaznačovali poškození.
Jak na vás vaši kolegové z Mnichova zapůsobili?
Kromě jazykové bariéry nebyl mezi studenty žádný rozdíl. Mně se s německými kolegy ve skupině pracovalo velmi dobře. Samozřejmě jsme měli možnost zajít na pivo a poznat se i mimo pracovní prostředí, ovšem i v neformálním prostředí se ukázalo, že jde prostě o normální sympatická děcka.
Co je podle vás největším přínosem projektu?
Řekla bych, že uvedení studentů do mezinárodního pracovního prostředí. Po této zkušenosti pro nás pracovní stáž v zahraničí nebude velkou neznámou. Plusem je také navázání osobních kontaktů s německými kolegy, když pojedeme na stáž do Mnichova, nepojedeme do cizího prostředí, ale za kamarády.
