„Už nemají iluze“. Výrazně přibývá ruských vojáků, kteří se snaží dezertovat

V Iditě lesom (doslova Jděte lesem, významově také Zmizte) zaznamenali od června do srpna 305 žádostí o pomoc s dezercí, přičemž od září do listopadu jich evidovali 577, což je nárůst o 89 procent, píše list The Moscow Times.

Celkem od letošního dubna poskytli právníci a dobrovolníci této skupiny rady více než tisícovce vojáků.

„Od začátku mobilizace uplynul rok. Pokud někteří lidé ještě doufali, že se po určité době služby budou moci vrátit domů, teď už takové iluze nemají,“ řekl Sergej Krivenko, šéf další lidskoprávní organizace nazvané Graždanin. Armija. Pravo (Občan. Armáda. Právo).

„Vojáci vidí, že neexistuje rotace, že i těžce zranění muži jsou po hospitalizaci posíláni zpět na frontu,“ dodal. Ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil mobilizaci loni 21. září.

Ruský list přitom popisuje konkrétní případ vojáka Pavla z Moskvy, který se rozhodl dezertovat, poté co byl vážně zraněn hned dvakrát. Kvůli riziku trestního stíhání za své činy si ale přál zůstat v anonymitě.

Jako první utrpěl v boji zranění nohy, podle jeho slov se mu ale poté nevěnovala žádná lékařská komise a armáda ho po ukončení léčby poslala zpět do služby.

„Byl jsem si jistý, že si budu moci stěžovat na své zranění nohy,“ vzpomíná Pavel. „Říct, že mi zasáhli nerv a jít k terapeutovi se stížností na posttraumatickou stresovou poruchu,“ dodal.

Po dvou týdnech byl těžce zraněn znovu, když ho zasáhla výbušnina shozená z dronu. „Ve druhém týdnu (služby) jsem dostal bojový úkol nosit munici. Když jsem běžel zalesněnou oblastí, shodil mi dron nálož přímo pod nohy. Bylo to těžké zranění s velkou ztrátou krve,“ vzpomíná Pavel.

„Podařilo se mi dostat ven díky kamarádovi, který mě odnesl na ramenou,“ popsal Pavel s poznámkou, že mu poté selhaly i ledviny. Přesto byl přesvědčen, že ho ruská armáda po léčbě pošle zpět na frontu, a tak se rozhodl jednat. S pomocí aktivistů se mu povedlo utéct z Ruska a nyní žádá o azyl v blíže neupřesněné zemi.

Podle Krivenka se o útěk přímo z válečné zóny pokouší minimum lidí, protože mají malou šanci na úspěch. Po dezertérech pátrají vojenské hlídky, často následuje pobyt v polním vězení a návrat na frontu, popisuje ruský list, podle něhož se případy dezerce dostanou před soud jen zřídkakdy.

Také podle Sverdlina jsou případy dezerce přímo z frontové linie poměrně vzácné, částečně z toho důvodu, že vojáci tam mají omezenou možnost komunikovat s vnějším světem a někdy u sebe ani nemají doklady totožnosti.

„Vpředu jsou minová pole. A za vámi… vojenská policie. Někteří se schovali u místních obyvatel, ale obvykle (spolu) popíjeli alkohol a titíž místní je vydali vojenské policii,“ popisuje dezertér Pavel.

Za dezertéry lze považovat i ty, kteří se dobrovolně vzdají - například kontaktováním ukrajinského projektu Choču žiť (Chci žít). Ten nezveřejňuje přesný počet těch, kterým pomohl, ale podle jeho zástupců obdržel od vyhlášení mobilizace v Rusku více než 22 tisíc žádostí.

Mluvčí ukrajinské vojenské rozvědky Andrij Jusov v srpnu uvedl, že každý pátý z 200 válečných zajatců, které Kyjev ten měsíc zadržel, se vzdal dobrovolně. „Každý den se v rámci programu Chci žít vzdá tři až pět ruských vojáků,“ řekl Jusov.

Ruští právníci a ochránci lidských práv uvádějí, že rozsah dezercí nedokážou odhadnout. Podle výpočtů nezávislého zpravodajského webu Mediazona se od začátku mobilizace dostalo před vojenské soudy 4121 případů neoprávněného opuštění služby, z nichž 3470 skončilo rozsudkem. Naprostá většina odsouzených dostala podmíněné tresty, píše The Moscow Times.

Podle právníka Maxima Grebenjuka ruští dezertéři dostávají obvykle podmínky, což však nebrání tomu, aby je armáda poslala zpět na frontu. „(Jejich vyhlídky jsou) válka, vězení nebo invalidita,“ uvedl advokát.