Článek
Rusko představilo Uran-9, který propagandisticky označovalo jako robotický tank, s velkými fanfárami v roce 2016 jako zbraň budoucnosti s tím, že prvních dvacet jich bude záhy ve službě.
V roce 2019 byl desetitunový Uran-9, vyzbrojený 30mm kanonem, s ním spřaženým kulometem ráže 7,62 a protitankovými a protiletadlovými střelami, zařazen do výzbroje, i když bojové zkoušky v Sýrii ukázaly řady slabin.
Nová zbraň se dočkala tvrdé kritiky i ze strany samotné armády. Andrej Anisimov z 3. ústředního výzkumného institutu ministerstva obrany byl v roce 2018 v kritice nemilosrdný: „Moderní ruské bezposádkové bojové vozidlo ještě není schopno plnit zadané úkoly v konvenčních bojových operacích.“
Při testech v Sýrii nad ním byla sedmnáctkrát ztracena kontrola na téměř minutu. Dvakrát nad „zbraní budoucnosti“ ztratili kontrolu dokonce na hodinu a půl. Tento problém byl nejpatrnější ve městech. Ani v nízké zástavbě jej nebylo možné ovládat na vzdálenost větší než 300 až 500 metrů. Elektrooptické senzory nebyly schopné detekovat cíl na větší vzdálenost než dva kilometry a často poskytovaly klamná varování.
Potíže byly i s používáním zbraní. Z třicetimilimetrového automatického kanonu navíc nešlo střílet za jízdy, protože zbraň a senzory postrádaly stabilizaci. To ukazuje na to, že konstruktéři zcela pominuli požadavky dynamického válčení. Kanón navíc v šesti případech vypálil se zpožděním a jednou se nepodařilo vystřelit vůbec.
Problémem však nebyla jen elektronika a moderní zbraňové systémy. Podvozek nedokázal zvládnout dlouhodobé nasazení bez poruch, často se musel opravovat, zejména se vyměňovaly články pásů a pojezdová kola. Konstrukce podvozku byla řešena s šesti pojezdovými koly, jedním hnacím a jedním napínacím, uvedl 13. října server Defence blog.
Výroba nepotřebné zbraně
Přesto projekt nebyl poslán k ledu. Rusko oznámilo, že se u upravené verze podařilo problémy vyřešit a začala sériová výroba. Bojové vozidlo bylo nabízeno k exportu na Blízký východ, ale se slevou ho nechtěla ani Barma. Dala radši přednost obstarožním tankům.
Na ukrajinské frontě zřejmě nebyl Uran-9 nasazen, alespoň o tom nejsou žádné zprávy a nikde to nebylo ani avizováno jako v případě tanku T-14 Armata. Místo toho, aby pomáhal ruským vojákům, tak se museli spoléhat na improvizovaná pozemní robotická vozidla vyráběná na koleně.
Uran-9 se už na frontě zřejmě neobjeví. Zbraň za několik milionů rublů (cena nikde uvedena nebyla) by se stala snadným terčem dronů. Jde o příliš velké a těžké vozidlo, které lze jednoduše detekovat a vzhledem k maximální rychlosti v terénu 25 km/h jde také snadno zasáhnout.
Projekt Uranu se ukázal jako slepá ulička, na které vydělaly jen ruské firmy z holdingu Rostěch. S podobnými problémy se ale potýkají i v dalších zemích. Ukazuje to například případ amerických supermoderních torpédoborců třídy Zumwalt nebo lehkého tanku M-10 Booker.
Bezposádkové ruské bojové vozidlo Uran-9 na přehlídce v roce 2021 představili jen na tahači, a ne v jízdě.
