Článek
Plnohodnotná ruská invaze na Ukrajinu, která trvá už téměř čtyři roky, je mimořádně náročná na vojenské, finanční i lidské zdroje. Moskva proto není schopna udržovat dřívější úroveň vojenské, zpravodajské ani politické podpory v jiných regionech světa, uvádí Bloomberg.
Autoritářské režimy v Damašku, Teheránu nebo Havaně, které dříve těžily z úzkých vazeb na Kreml, během posledních 13 měsíců zjistily, že ruská podpora v klíčových momentech chybí.
V Sýrii se režim Bašára Asada v roce 2024 zhroutil poté, co ruská vojenská pomoc výrazně zeslábla a byla přesměrována na ukrajinskou frontu, jak dříve upozornil také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Poslední vývoj ukázal, jak křehká je stabilita států závislých na ruské ochraně.
Írán, který Rusku dodával bezpilotní letouny, ze spojenectví prakticky žádnou ochranu nezískal. Americké útoky na jeho jaderná zařízení odhalily zranitelnost režimu, což může být i příčinou současných masových protestů, které ohrožují samotnou moc nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího.
V Latinské Americe je symbolem ruského úpadku zadržení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura Spojenými státy. Moskva nedokázala zásahu zabránit ani na něj účinně reagovat, což podle zdrojů, s nimiž agentura hovořila, vyvolalo frustraci i mezi venezuelskými bezpečnostními elitami.
Ve Venezuele nyní úředníci považují své dlouholeté bezpečnostní vztahy s Moskvou spíše za „papírového tygra“.
Kreml podle zdrojů agentury není těmito událostmi zásadně zaskočen, jeho skutečnou prioritou zůstává Ukrajina. Právě to však může znamenat, že Vladimir Putin bude ještě méně ochoten ke kompromisu, protože si nemůže dovolit další oslabení své moci a prestiže v bezprostředním sousedství Ruska.
