Článek
Rodinný narativ NATO, které trápí hašteřivý dědeček, nejvíce rozvinul list Moskovskij Komsomolec. Ten svou analýzu situace v alianci založil na citátu z Anny Kareniny spisovatele Lva Tolstého, který zní: „Všechny šťastné rodiny jsou si podobné; každá nešťastná rodina je nešťastná svým vlastním způsobem.“
„Hlavní důvod ‚neštěstí‘ rodiny spočívá v jejím patriarchovi – vrtošivém a hašteřivém dědečkovi jménem Trump. Všichni jsou už dlouho znechuceni ‚dědečkovými‘ kousky. Ale protože stále ovládá většinu rodinného jmění, jsou všichni nuceni předstírat radost, extázi a potěšení, když ho vidí. Dalším komplikujícím faktorem je, že ‚dědeček‘ nesnáší ‚adoptovaného vnuka‘ NATO – pohledného chlapíka jménem Zelenskyj,“ píše ruský list.
V jiných zákoutích ruských médií ale čtenář v Trumpovi nenachází neoblíbeného dědu, kterého spojenci musí tolerovat, ale silného státníka, který do Ankary přijel pouze zostudit spojence. Tato interpretace se pak nejčastěji zakládá na Trumpově vlastním prohlášení, že na summit NATO přijel jen proto, že ho pořádá turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan.
Nejlepším případem tohoto narativu je článek ruskou vládou vlastněné publikace Argumenty i fakty, která vyzpovídala politologa a častého hosta propagandistických pořadů státní televize Vasilije Vakarova. Ten před summitem předpovídal, že na něm americký prezident „Evropany roztrhá na kusy“. „Obzvlášť Španělsko, které nedává žádné peníze,“ dodal Vakarov.
Ruská média naopak sjednocuje posmívání se ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, který podle nich v Ankaře nedosáhl žádného úspěchu a byl vyřazen z hlavního programu akce.
Zúčastnil se totiž jen úterní večeře lídrů NATO a na okraj summitu vystoupil na fóru zaměřeném na obranný průmysl. Hlavního jednání lídrů členských států NATO se ale nezúčastnil, což je vzhledem k tomu, že Ukrajina není členem aliance, pochopitelné.
Ruský tisk to ovšem vysvětluje tím, že se generální tajemník NATO Mark Rutte, kterého ruská média konzistentně označují za vrchního pochlebovače aliance, snaží Trumpa nerozčílit, a tak od něj Zelenského drží dál. Tento narativ ale prakticky ignoruje, že amerického a ukrajinského prezidenta na okraj summitu ještě čeká bilaterální jednání.
Dvojí přístup k summitu obranné aliance, kterou Moskva dlouhodobě označuje za agresivní nebezpečí, je pouhým příznakem dlouhodobé interpretace výroků západních představitelů a institucí v ruských médiích. Pokud se výrok Rusku hodí, je absolutně pravdivý. Pokud je v rozporu s oficiálním ruským narativem, je jeho autor chronický lhář, který pravdu v životě nevyslovil.
Mezi autoritářskými verdikty o pravdivosti předkládaných citací ruští novináři pak čtenářům předkládají literární obraty, jež by jim i romanopisci mohli závidět a které jejich texty posouvají daleko za hranice zpravodajství. Za citátem o ukrajinských vojenských úspěších tak čtenář například najde dovětek: „Chrlil Rutte zatuchlé lži, jako dítě v mateřské škole plive nechutnou kaši.“
