Článek
Že v jakémkoli vyvíjejícím se systému nakonec převáží stabilnější prvky, působí triviálně. Můžete popsat teorii třídění na základě stability a vysvětlit, proč má na některé vlastnosti větší vliv než přirozený výběr?
To, že v jakémkoli systému zvítězí nebo se nahromadí prvky, které jsou stabilnější, vypadá jako něco tak strašně samozřejmého, že se o tom téměř nebádá. Je tam jistá analogie s přirozeným výběrem, což je taky něco strašně jednoduchého. Uvědomme si však, že se na tento strašně jednoduchý princip přišlo až před 165 lety. Třídění z hlediska stability je ještě jednodušší, a jeho prozkoumání trvalo mnohem déle.
Že zůstane to stabilní, je triviální, ale co z toho plyne pro jakýkoliv obor, ať už je to politologie, anebo biologie, rozhodně triviální není. Třídění z hlediska stability má privilegované postavení. Je pomalejší než přirozený výběr, jeho výsledkem není vznik komorového oka a různé sofistikované adaptace, ale má konečné slovo.
Můžete to nějak přiblížit?
Používám analogii, že výsledkem přirozeného výběru je náš mozek, což je fantastický orgán. Člověk je výsledkem přirozeného výběru. Řeklo by se – to je vrchol, ale jestli díky mozku vyrobíme vodíkovou bombu, použijeme ji a zlikvidujeme sebe jako lidstvo, tak budou triumfovat nějaké mořské hvězdice, které tak krásný chytrý mozek nemají, ale prošly tříděním z hlediska stability. Nevymýšlejí vodíkové bomby, takže tady budou i poté, až už my tady třeba nebudeme.
Třídění z hlediska stability je pomalejší a hloupější než přirozený výběr, ale v jakékoli evoluci, ať je to evoluce politických systémů, nebo biologická evoluce, zvítězí to stabilnější.
Může tedy teorie, která se objevila v evoluční biologii, vysvětlovat i společenské jevy? Sám jste zažil, jak se po pádu komunismu v 90. letech společnost prudce vyvíjela, zdálo se, že všechno je možné. To však pominulo…
Určitě tady paralela je. Co bylo proměnlivé, se buď změnilo v něco stabilnějšího, nebo v něco méně stabilního. A méně stabilní vymizelo. I ve společnosti se nahromadí mechanismy a instituce, které jsou z různých příčin stabilní. Protože máme demokratickou společnost, kde jsou volby, tak do toho vstupují další zdroje stability.
Na dobré věci člověk snadno zapomíná a pamatuje si ty špatné, opozice je automaticky ve výhodnějším postavení
Spousta lidí volí opozici. Naštvali mě, něco zdražili, zvýšili daně, tak budu volit opozici. Na dobré věci člověk snadno zapomíná a pamatuje si ty špatné, takže je opozice automaticky ve výhodnějším postavení, i když je jasné, že i ona po volbách udělá něco, co se mi nebude líbit.
Souvisí tento přístup s tím, že lidé dlouho žili v tlupách a nechtěli, aby někdo příliš dominoval?
Máme mechanismy, které hlídají, aby někdo moc nevyrostl. To je další nezávislý mechanismus, který přispívá ke stabilizaci. Existuje určitá skupina lidí, kteří jsou nastaveni tak, že fandí slabšímu. Když se zdá, že ve volbách začíná vítězit levice až příliš, tak tato skupina lidí automaticky pomůže pravici. Když se situace změní, tihle lidé přejdou na druhou stranu, a tak se udržuje stabilita.
Takže se nemusíme výsledku voleb bát?
Asi ne. Ať dopadnou jakkoliv, velké změny nečekejme. Společnost, respektive lidé, kteří jsou nakonec u kohoutků, si pohlídají, aby získali, co potřebují.
I instituce se starají, aby dále existovaly. Slavné Zákony profesora Parkinsona popisují, jak úřady bytní, aby ukázaly svou důležitost – a tak se stabilizovaly.
To je moc hezká kniha s originálním vhledem, jak to funguje. Nejde jen o humor, který si čtenáři pamatují, jsou tam chytře popsané mechanismy, jak společnosti fungují.
Rozbít stabilizační mechanismy by znamenalo obrovskou katastrofu
Ale není dnes důvod ke znepokojení, zda demokratické společnosti vydrží?
Teď se opravdu bojím, jak budou vypadat země s demokratickým zřízením. Během uplynulých padesáti let jsme byli svědky, jak rostlo zastoupení demokratických režimů. Bylo to něco jako přirozený výběr.