Článek
„Prevence je mnohonásobně levnější. Může vést ke snížení počtu vězňů a zároveň k ekonomickým úsporám pro stát,“ řekla Novinkám mluvčí Asociace organizací v oblasti vězeňství Barbora Kiliesová.
Narážela tak na cenu tzv. probačních programů, které jsou určené odsouzeným. A to jak těm, kteří dostali alternativní trest místo vězení, tak těm, kteří se po odpykání trestu snaží vrátit k běžnému životu. Cílem je dosáhnout u klientů změny chování dříve, než se znovu dostanou do konfliktu se zákonem.
Podle dat Vězeňské služby dosahovaly v roce 2025 výdaje na jednoho vězně 1873 korun denně. Za rok jde o více než 680 tisíc korun. Celý probační program přitom podle Asociace stojí v průměru kolem 40 tisíc korun na jednoho klienta ročně. Při prostém srovnání nákladů tak vychází zhruba sedmnáctkrát levněji než roční pobyt jednoho člověka ve vězení.
„Náklad terapeuta na jednoho klienta při absolvování celého programu je zhruba 28 tisíc korun. K tomu patří další nezbytné výdaje, jako je nájem, energie a další administrativní položky,“ upřesnila pro Novinky vedoucí probačního programu Stop násilí Věra Víchová z Diakonie.
Stát nemá dostatečné kapacity
Ministerstvo spravedlnosti letos zcela sebralo peníze neziskovkám provozujícím nápravné služby pro dospělé. Celkem šlo o dva miliony korun. Stávající programy jsou tak pod velkým existenčním tlakem.
„Úkolem státu není financovat provoz neziskových organizací bez jasného dopadu na veřejnost,“ komentoval pro Novinky ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO).
Podle Asociace organizací v oblasti vězeňství ale probační programy vykazují vysokou úspěšnost. „Průměrně 70 procent klientů absolvuje celý šesti až dvanáctiměsíční program a v prvním, nejrizikovějším roce nerecidivuje,“ sdělila Kiliesová. Doplnila, že informace o recidivě jsou ověřovány ve spolupráci se státní Probační a mediační službou. Neziskové organizace navíc doplňují její nedostačující kapacity.
V některých krajích ale nápravné služby neziskovek chybí úplně. Nejsou dostupné například v Ústeckém kraji, kde patří kriminalita mezi nejvyšší v Česku, včetně té násilné. Programy chybí také ve Zlínském, Plzeňském nebo Karlovarském kraji. V ostatních regionech jsou jejich kapacity podle asociace dlouhodobě nedostačující.