Článek
Témata dnešního dílu:
- Je stopování stále populární?
- V čem je specifické stopování se psem?
- Co člověk prožívá za mřížemi ruské policejní stanice?
- Proč je byrokracie nepřítelem cestovatelů?
- Bylo psaní knihy terapií?
Za celý život nastopoval rodák ze Sušice přes 300 tisíc kilometrů, což mu vyneslo i zápis do české knihy rekordů. Nomen omen, chtělo by se o tuzemském králi autostopu napsat.
Stopování je pro Krále životním stylem, až na výjimky se vzdal i cestování letadlem, a to jednak kvůli uhlíkové stopě, ale také kvůli psí společnici Corey, kterou by do nákladového prostoru nikdy neumístil. „Všechno pro mě začalo už před nějakými patnácti lety, tehdy jsem stopování bral hlavně jako levný způsob dopravy. Později mě to začalo bavit - poznáte díky tomu různé lidi, kultury, dostanete se na zajímavá místa,“ prozrazuje.
Sledujte podcast Slepá mapa také na Instagramu, ať vám neutečou další zajímavé informace o chystaných dílech, kvízy či bonusový obsah.
„S manželkou teď ale máme dva psy, a když někam jedeme s plnou krosnou, tak už volba nepadá úplně na stop. Pořídili jsme si auto a trochu jsme zpohodlněli,“ připouští s úsměvem Král.
Čech najezdil stopem přes 150 tisíc kilometrů. Vezli ho kněží, nelegální imigranti i pašeráci vodky
Usadit se přitom český stopař toužil už před několika lety, a na to konto si pořídil psa. Myslel si, že ho zvířecí společník připoutá na jedno místo. Brzy však zjistil, že se svou novou parťačkou Corey může dobrodružství rovněž podniknout, a tak se mu začal v hlavě rýsovat plán na další cestu kolem světa.
„Říkal jsem si, že z Japonska to švihneme na Havaj, pak stopem přes Kanadu a USA a zpět do Evropy. Jenže jsme se zastavili u prvního trajektu,“ říká Král s tím, že ho z Ruska do Japonska nepustili. Tím ovšem komplikace neskončily, právě naopak. „Zpětně si říkám, že celá cesta byla blbost, a kdybych to tušil, tak bych se psem do Asie nejel. Je tam jiná mentalita, psi tam nejsou společníci, ale zlí hlídači,“ konstatuje.
O své cestě napsal Král knihu nazvanou Stopem se psem. Fenka Corey dorazila také do studia Novinek.
Po neúspěšném nalodění na trajekt ve Vladivostoku začal Král řešit, jak se dostat zpět do Česka. Naneštěstí mu tou dobou měla zrovna vypršet víza pro pobyt v Rusku, což přineslo další komplikace.
„Říkal jsem si, že musím hlavně dojet na hranice, kde jim popravdě vysvětlím, co se stalo. Když to řeknete jakémukoli policistovi či pohraničníkovi, tak je s vámi a snaží se vám pomoct. Jenže velkým hráčem byla byrokracie, takže nás asi na šest dní zavřeli na policejní stanici a pak vyhostili do Kazachstánu.“
Válka razítek
Zpátky do Česka se Král s Corey vraceli přes Kyrgyzstán, Tádžikistán, Uzbekistán, Turkmenistán či Írán. Skutečnou výzvou byl zejména Turkmenistán, jedna z nejuzavřenějších zemí světa, kde cestovní ruch v podstatě neexistuje. „Do Vladivostoku v Rusku jsme se dostali za 36 dní, ale potom domů nám cesta trvala asi čtyři a půl měsíce. Byla to válka razítek. Postupně jsem tedy skládal puzzle toho, kudy můžu jet,“ pokračuje Král.
| Chcete vidět krátký rozhovor s fenkou Corey? Pusťte si následující video: |
|---|
Zpáteční cesta byla podle něj náročná i v tom, že se snažil udržovat si pozitivní přístup, aby jeho psí parťačka Corey zůstala v pohodě a nevycítila z něj tenzi. „Strávil jsem hodně dlouhou dobu na ambasádách, kde jsem jim vysvětlovat, že mě opravdu musí pustit. Z Asie se psem z několika důvodů letět prostě nelze.“
Obavy začaly z Krále opadávat, když se konečně dostal do Evropy. Cestou přes Rumunsko se dokonce zastavil na festivalu Banát, kde ho přemluvili, aby se o zážitky a strasti ihned podělil s návštěvníky.
Jde pěšky z Nepálu až do Třebíče. Z česko-italského mladíka je v Asii mediální hvězda
Ani po náročném návratu českého stopaře optimismus neopouští. Jeho mottem je, že „svět je bezpečné místo pro život a rozhodně to není takové, jak nám cpou v televizi.“ Na tom trvá i po pouti do Japonska bez Japonska, o kterém napsal svou druhou knihu nazvanou Stopem se psem.
„Nám se nic tak hrozného nestalo, bojovali jsme s razítky a počasím, za to lidi nemohli. Nastalo pár momentů, kdy jsem si říkal, že je svět už trochu zkažený, ale pořád jsem pozitivní a stojím si za tím, že je svět úžasný a lidé by do něj měli vyrazit, protože to bude stát za to.“
Je díky psovi stopování jednodušší? Jak se dá dostat do Turkmenistánu, jedné z nejuzavřenějších zemí světa? Je svět pro cestovatele opravdu bezpečný? A jak se staví ke stopování dnešní mladá generace? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru; tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.
Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.
Podcast Slepá mapa pravidelně přináší rozhovory o blízkých i vzdálených koutech naší planety, exotických kulturách, lokálních pamětihodnostech a jedinečných cestovatelských zážitcích. Pusťte si Slepou mapu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.
Poslechněte si i naše další podcasty:
Může se vám hodit na Zboží.cz: Stopem se psem: Do Japonska bez Japonska - Slávek Král
