Putin ztrácí moc, spřízněné země mu to už dávají najevo

Rozhovor se točí kolem ztráty vlivu Ruska v postsovětském prostoru, kde propukly konflikty mezi Arménií a Ázerbájdžánem nebo Tádžikistánem a Kyrgyzstánem.

„Nejen Západ, ale i postsovětský prostor nebo země, které se s Ruskem kamarádily, ale i Indie a Čína si všimly, že se Putin dostal do neřešitelné situace. Že rozpoutal válku, kterou nedokáže vyhrát. Putin musel vyklidit Libyi, musel fakticky vyklidit Sýrii, a co je nejpřekvapivější, fakticky vyklízí Zakavkazí, kde ponechává volnou ruku Turecku, protože Ázerbájdžán je prodloužená ruka Turecka. Musel odevzdat Erdoganovi Kavkaz, což je z pohledu ruské historie neuvěřitelné, to se naposledy stalo po první světové válce. Ukazuje to hloubku problému, do kterých upadl Putinův režim,“ všímá si Votápek.

Zmínil chladné přijetí ruského prezidenta na šanghajském fóru v Uzbekistánu ve srovnání s tím, jak vítali hlavu Číny Si Ťin-pchinga: „To, jak se k němu chovali v Samarkandu, je symptomatické. To nebylo přivítání, tam stálo dvanáct mužů čestné stráže, Putin vystoupil z letadla, čekal ho tam protokolář, nastoupil do auta a odjeli. Nikdo ho nevítal. Jako kdyby byl malomocný. Jako k malomocnému nebo málo mocnému se k němu choval celý summit, on, který nechával čekat britskou královnu, musel čekat na kyrgyzského prezidenta.“

Zmínil, že ve Střední Asii se na úkor Ruska prosadila Čína a Peking nesporně dal noty prezidentovi Kazachstánu, který ukazuje Putinovi, kde je jeho místo.

„Situace Putina je zoufalá, a proto sahá k mobilizaci. Do rizika jít musí. A my se musíme postarat, aby mu ta sázka nevyšla. Využít toho, že je režim v krizi, a zatlačit ještě více a donutit ho, aby přiznal porážku,“ míní Votápek.

K reakci Rusů na mobilizaci řekl: „Obecně je negativní, ale z mého pohledu je negativní méně, než by bylo žádoucí. Vidíme tam všechny jevy, kterých se zjevně bál i Putin – zapalování komisariátů, protesty na ulicích nebo otevřené boje na ulicích jako v Dagestánu. Ale reakce je stále slabá na to, aby destabilizovala celý systém.“

Uvedl, že kdyby statisíce mladých mužů, kteří hlasovali nohama a utekli z Ruska po vyhlášení mobilizace, zůstaly a zapojily se do protestů, možná by se režim už zhroutil.

Švamberk zdůraznil, že se Putin reakce bál, když s jejím vyhlášením tak dlouho váhal a označil ji jen za částečnou. „Souhlasím s tím, že se Putin a Kreml báli mobilizaci spustit kvůli negativní reakci mezi obyvateli,“ řekl Votápek, který uvedl, že ve snaze se vyhnout velkým protestům v centrech se příliš nepovolávají lidé z Moskvy a Petrohradu.

Mobilizace v odlehlých regionech přitom má podle Votápka více důvodů. „Velký důraz kladou na problematické regiony, na regiony, kde by snadno mohla vzniknout nějaká myšlenka odtržení od Ruska, tedy na sibiřské a kavkazské regiony. Odtamtud se snaží odčerpat co nejvíce neklidné populace přes dvacet let, protože tím zabíjejí dvě mouchy jednou ranou. Muži v tomto věku jsou relativně nejlepší vojáci, u svobodných jsou slabé vazby na rodinu, a až se bude hroutit moskevský režim, tak budou mrtví a zmrzačení a nebudou moci přispět k tomu, aby se regiony odtrhly,“ popisuje možnou Putinovu motivaci expert. Typickým případem je podle něj Burjatsko.

Za chybu při mobilizaci považuje Votápek to, že se neuzavřely hranice. „Divím se, že to Putin neudělal. Podle mě je to jedna z velkých chyb, kterou udělal Putin. Velkou chybou je však už samotná mobilizace a vyhlášení referend na okupovaných územích Ukrajiny, takže se nedivme tomu, že dělají chyby, ale to, že se neuzavřely hranice, je amatérismus.“

Naopak podle Votápka Putinova vláda vyplácí kompenzace rodinám padlých, kteří proto hlasitě neprotestují.

Švamberk připomněl, že mobilizace byla vyhlášena poté, co sílila kritika ultranacionalistů, že je válka špatně vedená s nedostatečnými prostředky a je nutné povolat zálohy. Není však podle něj jisté, zda vyhlášení mobilizace bylo spíše ústupkem radikálům, nebo byly jejich hlasy využity, aby se Rusko na mobilizaci přichystalo.

„Já si myslím, že to může být obojí,“ řekl Votápek a vysvětlil proč. „Nemyslím si, že by Kreml nebo ti, kteří drží moc, představovali jednu skupinu. Máme tam stranu války reprezentovanou Putinem, máme tam stranu ještě tvrdší, za kterou mluví Igor Girkin (který zahájil povstání na Donbasu v roce 2014) a jejímž významným představitelem je (generální tajemník bezpečnostní rady) Nikolaj Patrušev, ale máme tam i stranu, která je realističtější a více než ostatní si uvědomuje rizika. Neustále připomínám video, kde prezident Putin čte levity (kárá – pozn. red.) šéfovi rozvědky SVR Sergeji Naryškinovi. On tam stál jako malý žáček. Naryškin zřejmě upozorňoval na rizika rozpoutání války,“ připomněl Votápek Putinův výstup tři dny před zahájením invaze.

„Je tam i skupina ekonomů, kterým se válka nelíbí,“ dodal Votápek a zdůraznil, že ruští ekonomové dokázali stabilizovat měnu i ruskou burzu. „Ekonomika v zásadě funguje, sankce ještě nevedly ke zhroucení ekonomiky.“

Zklamal ho přístup oligarchů: „Čekal jsem, že oligarchové zareagují mnohem dříve, protože to, že začnou problémy, bylo jasné nejpozději dva týdny po začátku války, a oni zůstávají loajální. Jsou tam oligarchové, kteří s Putinem nesouhlasí a šli s ním do sporu, ale to jsou zlomky. Naprostá většina oligarchů a boháčů je stále loajální k Putinovi.“

Byť se ekonomika nezhroutila, má vážné problémy, a to i v klíčových sektorech. Votápek uvedl i některé případy: „Uralský traktorový závod, který produkuje tanky, musel zastavit výrobu a poté, co mu vláda nařídila, aby ji obnovil, tak horko těžko spustili jednu směnu místo tří, protože nemají součástky na výrobu tanků. Řekli, že jsou do konce roku schopni vyrobit jen desítky tanků, což je pro potřeby války nedostatečné. To jsou informace, které dosvědčují účinnost sankcí, tlaku na Rusko. Ale nevedlo to ke zhroucení režimu a zastavení války na Ukrajině.“

Oba se shodli, že ruské vedení je pod tlakem vlastních chyb. Votápek dodal, že by se měl tlak na Rusko ještě zvýšit, aby válka skončila co nejdřív a skončila ruskou porážkou na Ukrajině. Podle něj si nesmíme zvyknout na to, že na Ukrajině denně umírají desítky, či dokonce stovky lidí včetně civilistů. „Každý den musíme mít před očima, že tam Rusové páchají válečné zločiny,“ připomíná někdejší konzul v Rusku.

Na mobilizaci musíme reagovat vystupňováním naší pomoci, měli bychom jim poslat více zbraní a střeliva než dosud, více techniky a nové druhy techniky včetně těžkých zbraní.

„Bez naší pomoci nevím, jak by se ukrajinská armáda bránila, a možná by touto dobou musela přejít na partyzánský způsob boje. Oni by se nepoddali i bez naší pomoci, mají kozáckou hrdost, ale s naší pomocí to zvládají frontovým způsobem. Rusy bijí,“ řekl Votápek.

Upozornil také na to, že kdyby se nyní jednalo o příměří na linii fronty, pak by Putin vyhrál. „Nedosáhl by sice svých válečných cílů, ale stále to může prezentovat jako úspěch, pokud by se mu podařilo získat Donbas a část Záporožské a Chersonské oblasti, může to na domácí scéně prezentovat jako úspěch a to nesmíme dopustit,“ apeloval Votápek.