Šťastný konec u domácího násilí může vypadat různě, někdy si jen stačí přijít pro pomoc

Na centrum se může obrátit kdokoli, kdo se setkal s jakoukoli formou násilí, a to buď přímo na sobě, či ve svém okolí. Tým odborníků nabízí kromě intervenčního centra také právní služby nebo psychologickou pomoc.

„Klienti se na nás často obracejí na doporučení. Ať už od někoho, kdo u nás byl, nebo od různých institucí jako třeba školy, policie, OSPOD. Samozřejmě se pak na nás obracejí i lidé, kteří nás našli na webu nebo sociálních sítích,“ vysvětluje na úvod Kršíková, odkud do centra lidé přicházejí.

„Člověk si u nás může zmapovat svoji situaci a zjistit, jaké má vlastně možnosti,“ doplňuje Pešáková, ředitelka centra, na které se ročně obrátí přibližně 650 klientů, a to jak žen, mužů, tak i dětí.

„Specifikem naší organizace je, že pracujeme i s celými rodinami. Samozřejmě jen v případech, kdy je to vhodné a pro všechny zúčastněné to bylo bezpečné a aby s tím souhlasili. Spondea vlastně vznikla kvůli ohroženým dětem,“ vysvětluje Pešáková.

A jak v praxi vypadá v této problematice šťastný konec? „To je poměrně složité. Někdy to může být jen to, že se dotyčný člověk rozhodne využít poradenskou pomoc, že se jde podívat na to, jaké má možnosti, a některé věci si přenese do svého života. Samozřejmě happy end může být to, že se člověku podaří vymanit ze vztahu, kde zažívá násilí. U dětí zase třeba to, že se jim začne dařit ve škole a nemusejí se bát přijít domů,“ vyjmenovává scénáře dobrých konců Kršíková.

Jak organizace pracuje s násilníky? Na který konkrétní případ ve společnosti vzpomínají? Proč se vedení inspiruje zrovna v Norsku a Rakousku? A jak sami pracovníci společnosti pečují o své duševní zdraví?

Na celý rozhovor se podívejte na videu. Poslouchat můžete i v audioverzi v přehrávači v úvodu článku.