Článek
Evropský program Copernicus vydal své pravidelné měsíční zhodnocení globálního klimatu. Podle jeho výsledků bylo září 2025 už počtvrté za sebou globálně třetím nejteplejším měsícem od roku 1940, kdy začalo systematické měření.
Průměrná globální povrchová teplota dosáhla 16,11 °C, tedy o více než 0,66 °C více než průměr za září v letech 1991–2020. Teplejší bylo pouze září v předešlých dvou rekordních letech, v roce 2023 o 0,27 °C a v roce 2024 o 0,07 °C.
„Globální teplota v září 2025 byla téměř stejně vysoká jako v září 2024. O rok později zůstává globální teplotní kontext téměř stejný, s trvale vysokými teplotami, které odrážejí pokračující vliv akumulace skleníkových plynů v atmosféře,“ uvedla Samantha Burgessová, zástupkyně ředitele služby Copernicus pro klima.
Zatímco tempo globálního oteplování od začátku roku zpomalovalo, v posledních dvou měsících znovu roste. V září byla průměrná globální teplota o 1,47 °C vyšší než odhadovaný průměr předindustriální éry (1850–1900).
Měsíční odchylky globální povrchové teploty od roku 1940 ve srovnání s obdobím 1850–1900
K překonání hranice oteplení o 1,5 °C oproti období 1850–1900 chybělo jen několik setin stupně. Pařížská dohoda přitom stanovuje, že dlouhodobý nárůst teplot by měl zůstat pod touto hranicí. Hodnota 1,5 °C byla překonána téměř ve všech měsících rekordně teplého období mezi létem 2023 a zimou 2025.
Evropa s teplotní odchylkou +1,23 °C oproti období 1991 - 2020 opět patřila k nejteplejším kontinentům. Září zde bylo páté nejteplejší v historii měření. Výrazně nadprůměrné teploty panovaly ve Skandinávii a ve východní Evropě. Také v Česku se objevily jedny z nejpozdnějších tropických dnů, i když měsíc byl celkově hodnocen jako teplotně normální.
Teplé oceány pohánějí růst globálních teplot
Vysoké teploty v Evropě provázelo na mnoha místech i nadprůměrně vlhké počasí. Extrémní srážky zasáhly především severní Středomoří a pobřeží Černého moře. Ve Španělsku, Francii, Itálii, Chorvatsku i na Ukrajině způsobily rozsáhlé povodně.
Ještě větší extrémy zažily některé světové regiony. Nejvíce vyčnívala neobvyklá vedra v Kanadě, která v kombinaci se suchem vyvolala řadu mimosezonních požárů. Naopak Asie zaznamenala na mnoha místech výrazně nadprůměrné srážky, ať už v důsledku tajfunů (Čína) nebo monzunů (Indie).
Výrazně teplá byla i Antarktida, kde místy měsíční odchylka přesáhla 5 °C oproti průměru z let 1991–2020. V důsledku toho dosáhl denní rozsah mořského ledu jen třetího nejnižšího ročního maxima.
Odchylky globální povrchové teploty mořské hladiny ve srovnání s obdobím 1991-2020
Velmi vysoké zůstávají také povrchové teploty mořské hladiny, které jsou podle služby Copernicus jednou z hlavních příčin, proč zůstávají vysoké i povrchové teploty vzduchu.
Zvláštní situace panuje v Pacifiku, kde se projevují výrazné teplotní rozdíly. Zatímco na severu oceánu jsou teploty rekordně vysoké, na rovníku ve východní části zůstávají mírně pod průměrem.
Podle odborníků to naznačuje příchod chladné fáze zvané La Niña, podobně jako loni touto dobou. Zda tento jev přinese chladnější zimu nebo dočasné zpomalení globálního oteplování, ukážou až následující měsíce.
