Článek
Česákův obhájce Pavel Zuska v odvolání vytýkal plzeňskému soudu údajně jednostranné hodnocení důkazů v neprospěch obžalovaného či ignorování argumentů obhajoby. Z toho podle Zusky plyne nesprávná kvalifikace skutků, nesprávné hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, a odvolacímu soudu navrhoval rozsudek zrušit a znovu rozhodnout nebo případ vrátit krajskému soudu.
Česák se v rámci svého závěrečného slova v podstatě okamžitě rozplakal a odmítal určité výroky z rozsudku, jako že by vraždil s rozmyslem. „Myšlenka byla, že zabiju sebe a jí jen pohrozím, nechtěl jsem jí ublížit. Neměl jsem žádný důvod,“ štkal k soudu Česák. „Opakovaně je tu řečeno, že neprojevuju žádnou lítost. Jak člověk, který spáchá něco takovýho, může neprojevit lítost?“ dodal a připomněl, že poškozeným napsal tři omluvné dopisy. Na dotaz soudu, jak má podle něj rozhodnout, Česák odvětil: „Nesouhlasím s tím rozsudkem 28 let, který je příliš krutý.“
Česák si v odvolání stěžoval mimo jiné také na to, že údajně nevraždil s rozmyslem. Což soud odmítl. „Pokud bylo naprosto bezpečně prokázáno, že si obžalovaný při odchodu z domu sbalil nástroje provaz, sekyru, nůž a poškozenou svázal do kozelce provazem, nožem jí rozřezal oblečení, a nakonec ji napadl sekyrou, tak je premeditativnost (příprava, rozmysl - pozn.red.) opravdu nade vší pochybnost prokázána,“ podotkl předseda odvolacího senátu Petr Hovorka. Stejně tak byla podle soudu vražda zvlášť trýznivá a surová. Právní kvalifikace je tak podle odvolacího soudu v pořádku.
„Podmínky k uložení výjimečného trestu považujeme za splněné,“ pokračoval soudce a poznamenal, že obžalovaný se obou skutků se dopustil zvlášť zavrženíhodným způsobem, oběti trpěly dlouhé hodiny a Česák vraždil ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky.
„Souzená věc se vymyká nejen krutostí, bezcitností a surovostí, ale i zákeřností. Jedná se o intenzivní morální zlo ze strany pana obžalovaného,“ uzavřel soudce s tím, že osmadvacetiletý trest není nezákonný ani nepřiměřený.
Česáka v říjnu 2024 vyhodila z bytu manželka poté, co jí primářova milenka poslala několik zpráv, že spolu obnovili vztah. Česák se vybavil provazy, sekyrou či odlamovacím nožem a vyrazil do milenčina plzeňského bytu. Ten si odemkl svými klíči a na devětadvacetiletou ženu si počkal. Po krátké hádce jí svázal a odnesl ji na postel, rozřezal jí oblečení do naha a ptal se jí, proč manželce psala ty zprávy. Podle jeho slov se mu milenka vysmála, že to udělala schválně, aby mu ublížila. Česák pak vzal sekyru a pěti ranami do obličeje ženě v podstatě rozsekal hlavu.
Dva dny po vraždě Česák přišel na ohlášenou návštěvu přítelkyně své ženy, rovněž vyzbrojený sekyrou a provazy. Brečel jí tam, že vždycky všechno pokazí, že ho nikdo nemá rád a podobně. Žena mu nabídla odvoz domů, místo toho jí ale Česák začal škrtit provazem až do bezvědomí. Když se z něj začala probírat, tak ji svázal, přelepil pusu lepící páskou a položil na postel. Nožem jí, stejně jako před vraždou milenky, rozřezal oblečení. Svlékl se a pronesl, že se s ní chce pomilovat, a znásilnil ji. Poté začal mluvit o tom, že ji přišel zabít a že jí bude muset zabít.
Nakonec zanechal svázanou ženu na posteli, vzal jí telefon a z bytu odešel. Žena si nakonec dokázala přivolat pomoc tabletem, který měla u postele a Česákově pozornosti unikl. Policisté pak začali po muži pátrat a našli ho v bytě společně s mrtvou lékařkou. Když vyrazili dveře bytu, primář si pokusil podřezat žíly na zápěstí a záchranka ho odvezla do nemocnice.
Muž se k činům víceméně přiznal. Vyjádřil se ve smyslu, že kdyby se jeho oběti nechovaly tak, jak se chovaly, mohly jeho jednání odvrátit. Poté, co jej manželka vyhodila z bytu, první, co ho napadlo, bylo prý, že se zabije (tím vysvětloval lano, které měl s sebou sbalené). Poté, co se mu milenka údajně vysmála, se mu prý zatmělo. Přiznal, že ženu škrtil, svázal a později několika údery sekyrou zabil. „Praštil jsem ji několikrát do hlavy. Pak jsem vypil všechno, co tam bylo,“ pokračoval s tím, že pak už má jen záblesky.
K návštěvě přítelkyně své manželky mimo jiné uvedl, že když mu nabídla odvoz domů, tak jej odmítl. Místo toho jí říkal, jak ho nikdo nechce poslouchat, že ho nikdo nemá rád a odevšad ho vyhazují.
„Chtěla, abych se zvednul a odešel. Já si chtěl povídat, jak mne mrzí, že jsem manželce ublížil. Měl jsem vztek, že mne nikdo neposlouchá,“ uvedl u plzeňského soudu Česák. Ženu pak zničehonic začal škrtit a „z nějakého iracionálního důvodu po ní chtěl sex“. Poté, co ji trýznivým způsobem znásilnil, se oblékl, dal jí pusu na čelo, zamkl v bytě a odešel.
Poškozeným podle verdiktu musí Česák vyplatit celkem téměř šestimilionové odškodné.
