Vyučený zedník vsadil na bezlepkové pečivo, dnes je pekař z Ostravy živnostníkem roku

Než začal Michalík péct, rubal šest let uhlí na bývalém Dole Jeremenko v Ostravě. „Když skončila těžba, rozhlížel jsem se, co budu dělat. A protože mě pekařina bavila, tak jsem ji začal v naprosto příšerných podmínkách zkoušet,“ zavzpomínal. Živnost otevřel v roce 1999, kdy začal ve stánku prodávat ořechy a zdravou výživu. A zhruba po dvou letech se nastěhoval do bývalé cukrárny na Nádražní ulici v centru Ostravy, kde je dosud.

Než Michalík vymyslel první rohlík, udělal řadu omylů. „Internet byl vytáčený a literatura velmi omezená. Takže vymyslet něco bezlepkového byl tehdy kumšt. Tisíc pokusů a tisící první vyšel. A od toho jsme se odpíchli.“

Prvním produktem Michalíkovy pekárny byly housky. Dnes vyrábí přibližně 80 druhů bezlepkového pečiva, měsíčně spotřebuje asi dvě tuny nativního kukuřičného škrobu, který je nejzákladnější surovinou bezlepkové pekárny, jejíž roční obrat je zhruba 12 milionů korun.

„Všechny receptury jsem vymyslel sám na koleně, je to takové moje tajemství. Nic nerozpékáme, děláme to úplně od začátku. Smícháme všechny škroby, rýžové, pohankové mouky a pak z toho vyrábíme výrobky. Všechno se snažíme vyrábět sami,“ nastínil muž, jenž stále peče, když je potřeba. „A jezdím v dodávce a nosím montérky,“ doplňuje se smíchem.

Kromě lepku neobsahují výrobky ostravského pekaře ani další alergeny. „Snažíme se nepoužívat mléko, omezujeme vejce, bílky, sóju, deproteinovaný pšeničný škrob. Chceme, aby všechno bylo přirozeně bezlepkové a obsahovalo co nejméně alergenů, co nejméně éček, která do potravin nepatří,“ poukázal.

Přestože je portfolio pekárny rozsáhlé, snaží se jej Michalík stále rozšiřovat. Mezi jeho poslední novinky patří například louhované pečivo. „Jak jsem zjistil, nevyrábí ho nikdo v Evropě,“ upozornil a vysvětlil, že louhované pečivo je jejich normální pečivo, které ale před finálním pečením louhují v hydroxidu sodném určeném pro potraviny.

„Byl kumšt ho sehnat, našel jsem dodavatele až v Norsku,“ řekl s tím, že postup je jednoduchý. „Uděláme základní tvar z těsta, který se louhuje, potom vykyne a nakonec se upeče. Po upečení má zajímavou chuť, chutná trošičku po oříškách,“ uvedl pekař, který chystá zahájení výroby frgálů, croissantů a spolu se synem vymýšlí i řadu bezlepkových hotovek. „Ale mým snem je mít víc volna,“ přiznal.

Ještě před covidem zásoboval Michalík prodejny od Aše až po Košice. Pak jeden z řetězců zrušil ze dne na den smlouvu, a tak musel před Vánocemi propustit 12 z 22 zaměstnanců. „Bylo to nepříjemné pro obě strany, protože si se všemi tykám, jsme už spíše jako rodina,“ poznamenal živnostník, který však to, že se tehdy musel stáhnout z republiky, dnes považuje za skvělé rozhodnutí. Aktuálně zaměstnává ve dvou výrobnách devět lidí, jejich výrobky jsou k dostání na prodejně a přes e-shop.

Titulu Živnostník roku, který loni získal nejprve v moravskoslezském a pak i v celostátním kole, si Michalík považuje. I když jej prvenství v obou kolech zaskočilo. „Věděl jsem, že mě někdo nominoval do krajského kola. A když nás pozvali na vyhlášení, tak jsme si s manželkou mysleli, že si tam dáme večeři a ochutnáme víno,“ poznamenal a dodal, že když stál v polovině prosince na pódiu pražského Žofína a přebíral cenu za celostátní kolo, skoro jej až zamrazilo, když si uvědomil, jak mu život strašně utekl.

„Byla jen práce, práce, práce a pětadvacet let života je v tahu,“ zhodnotil pekař, jehož produkty vyhledává stále více lidí. „Už při covidu, když jsme byli všichni nemocní, měli jsme zavřeno a nepekli, tak mi lidi volali a psali, ať jim to pečivo uděláme, že nemají co jíst. Tehdy jsem si začal uvědomovat, jaký je to průšvih, když jsou na nás někteří lidé závislí. A je jich stále víc, dnes už k nám chodí i děti prvních zákazníků, protože celiakie (intolerance na lepek, pozn. aut.) se většinou bohužel dědí,“ uzavřel Michalík.