Je to řehole. Bývalý sportovec má o podnikání v pekárně jasno

„Je to obor, který mě lákal odmalička,“ svěřil se Novinkám v pekárně Wellart v Hranicích na Přerovsku, kterou převzal po svém dědečkovi. „Už jako malý kluk jsem za ním rád chodil. Pamatuji si, že když se peklo, miloval jsem kůrku, kterou mi děda vždy utrhl z chleba, který se dával bokem, protože byl třeba popraskaný,“ vzpomněl John.

Původně to přitom vypadalo, že u sportu alespoň nějakým způsobem zůstane. Vystudoval management sportu a pak i cestovního ruchu na brněnské Masarykově univerzitě. Na Vysoké škole logistiky v Přerově získal titul inženýra. Na sport nezanevřel, ale vydal se jinou cestou.

„Rozhodl jsem se pro to, co jsem vždy chtěl. Pokračovat v dědově podnikání, i když celá rodina moc nevěřila, že k tomu dojde. Zvláště, když jsem pár let žil v Brně a pracoval u mobilního operátora, kde jsem kariérně stoupal. Pekárnu jsem ale moc chtěl, a když ji děda chtěl ze zdravotních důvodů prodat, řekl jsem si o ni,“ usmál se John.

Pyšný je na selský kvasový pecen, který nedávno získal ocenění Regionální potravina Olomouckého kraje. Chleba ze stoprocentního pšeničného kvasu a žitné mouky, která se přidává až při míchání těsta, oceňují zákazníci i na sociálních sítích.

„Dnes jsem si koupila poprvé váš chleba. Musím říct, že tuhle chuť jsem cítila snad naposledy ve svých možná 8 letech. Byl neskutečně dobrý, měkký, křupavý, voňavý… Lahodil chuťovým buňkám i oku,“ napsala na Focebooku například Lenka Kajnarová z Přerova.

„Brzy poté, co jsem pekárnu převzal, jsem zjistil, že pekařina je pořádná řehole. Právě takové ohlasy, stejně jako velký zájem o naše výrobky třeba na víkendových farmářských trzích, kde za tři hodiny máme vyprodané celé auto, mi ale dobíjejí pozitivní energii. Řekl bych, že mě to v dobrém slova smyslu nakopne,“ svěřil se John.

Podnikat v pekařině je podle něj hodně náročné. Připouští přitom, že kdyby se měl znovu rozhodovat, zda pekárnu po dědovi převezme, velmi by váhal. „Asi bych šel do jiného oboru. Myslím, že peníze se dají vydělat snadněji než pečením, ale to pečení a zájem zákazníků mi zase dělá radost,“ zdůraznil.

Trápí jej třeba to, jak těžké je sehnat lidi do pekárny. Vyhráno však není, ani když se jejich potřebný stav naplní. „Máme čtyřicet zaměstnanců a každý den kolem nich něco řeším. Někdy až neuvěřitelné věci, které nevymyslíte. Třeba nedávno mi jeden pekař volal půl hodiny před směnou, že nemůže přijít, protože mu při slepování podrážky stříklo sekundové lepidlo do oka,“ poznamenal John s tím, že v práci je ve všední dny od časného rána do večera.

„Přítelkyně mi říká, že nejsem pekař, ale hasič. Když někdo chybí na expedici, jdu za něj na expedici, když někdo chybí ve výrobě, jdu do výroby, nahrazuji i údržbáře či řidiče. Prostě, kde to zrovna hoří, tam zaskakuji,“ podotkl John.

Trápí jej i neustále rostoucí náklady, které tíží jako balvan. „Třeba kilo mouky bylo před pěti lety za šest padesát, když vypukla válka na Ukrajině, vyskočilo to o devět korun. Pak šla sice cena dolů, ale jen trošku. Platíme stále více za energie i další věci, ale já nemůžu například náš běžný chleba, co stál 35 korun, nabízet za sedmdesát. Nyní stojí padesát. Je to jakýsi kompromis. Ten ale prohlubuje to, s čím pekařina zápasí dlouhodobě. Zisk na výrobcích se pohybuje v haléřích, maximálně korunách. Pekaři tak musí myslet nejen na kvalitu, ale i kvantitu,“ konstatoval John.

Někteří zákazníci si přitom za vyšší kvalitu rádi připlatí. Nasvědčuje tomu i zájem o selský kvasový pecen, který stojí 89 korun. „Je to tím, že celý proces jeho výroby je časově velmi náročný. Bez zrání kvasu trvá 12 až 15 hodin. Navíc tu je velký podíl ruční práce,“ vysvětluje cenu pekař.

Má několik vlastních prodejen s označením Chlebárna Hranice, přes týden z pekárny rozvážejí výrobky, mezi nimiž jsou vedle pečiva i koláče, koblihy, vánočky či škvarkové pagáče, do škol, jídelen, malých vesnických obchůdků, ale i lázní v Teplicích nad Bečvou. „Víkendy pak míříme na farmářské trhy. Je příjemné vidět, když přijíždíme, že tam na nás už lidé čekají,“ uvedl John.

Přestože jej práce naplňuje, zcela jasno o vzdálenější budoucnosti zatím nemá. Přemýšlení o tom, jak dál, prý nastane za pár let, až splatí půjčky, které si musel vzít na modernizaci pekárny. „Pak si s rodinou sedneme a řekneme si, zda budeme dále pokračovat,“ uzavřel pekař.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Pekárna Wellart