Naděje na lepší život. Otevřená věznice nabízí částečnou svobodu, ale i řadu povinností

Čtyři montované domky, ve kterých vybraní vězni bydlí, obklopuje zahrada, zvířata a také naděje. Naděje, že až se vrátí do běžného života, budou schopni „normálně“ fungovat.

Právě to je jeden z hlavních důvodů, proč otevřená věznice v Jiřicích vznikla. Od roku 2017, kdy se poprvé brány svobodnější věznice otevřely, v ní okusilo pobyt zhruba 260 odsouzených, z nichž se 180 úspěšně reintegrovalo.

„Celý koncept otevřené věznice vznikl za účelem pokusit se o jiný styl práce, který by směřoval ke snížení recidivního chování,“ řekla Novinkám vedoucí oddělení výkonu trestu pro objekt Otevřené věznice Hana Prokopová.

Což se podle dostupných dat opravdu daří. Celorepublikově je recidiva kolem 70 procent, v jiřické otevřené věznici pouze 13.

„To považuji za obrovský úspěch. Naším cílem je odsouzeného co nejlépe připravit na přechod do civilního prostředí a naučit ho žít venku řádným způsobem. Práci směřujeme na individuální a intenzivní zacházení a snažíme se, abychom pachatelům ukázali model normálního žití,“ prozradila Prokopová a dodala, že výkon trestu si zde může „odpykat“ odsouzený, který je zařazen do kategorie s nízkým stupněm zabezpečení a jehož zbytek trestu se pohybuje v rozmezí šesti až osmnácti měsíců.

„Těch šest let nám ukázalo, že by bylo naopak nutné mít otevřené věznice pro odsouzené, kteří mají za sebou dlouhodobé tresty v délce pěti, deseti let. To jsou ti, kteří ztrácejí kontakt s rodinou, určité kompetence, ale i komunikační dovednosti,“ doplnila.

Současná kapacita je 32 osob s tím, že se počítá se čtyřmi metry čtverečními na jednoho odsouzeného. Pokud by podle Prokopové došlo ke snížení metrů na tři, kapacita by vzrostla na číslo 48.

Zájem o život v otevřené věznici mezi odsouzenými je, ale zásadně nepřevyšuje kapacitu. Často se prý stane, že náročný režim vězňům nevyhovuje a raději zůstanou v klasickém „kriminále“.

„Máme stoprocentní zaměstnanost a v momentě, kdy se odsouzení ze zaměstnání vrací, plní buď aktivity programu ‚zacházení‘, to znamená, že se vzdělávají, nebo docházejí na určité terapie. Máme zde pěstitelskou a chovatelskou zónu a starají se tak o domácí zvířata nebo zahradu,“ vysvětlila vedoucí otevřené věznice.

„Některé aktivity jsou povinné, některé jsou povinně volitelné, některé jsou volitelné,“ navázal speciální pedagog věznice Roman Farkaš.

„Vyzdvihl bych hlavně metodu koučinku a doprovázení. Posunujeme pozitivní stránky osobnosti, to, co venku uměli, jejich dovednosti, aby byli odolnější řešit náročné životní situace,“ uvedl. „Odsouzený je tady v režimu ‚mám zaměstnání, dům, další povinnosti‘. Do stanovených aktivit se zapojuje buď před odchodem do zaměstnání, nebo po něm. Musí se účastnit vzdělávacích kurzů, terapeutických aktivit nebo se zapojuje do aktivit v areálu.“

Otevřená věznice také posiluje možnosti vídat se s rodinou, odsouzení si mohou vyřídit řadu záležitostí již během trvání trestu. „Mohou opustit věznici, aby si například zajistili platný občanský průkaz nebo se setkali s potenciálním zaměstnavatelem,“ vysvětlil pedagog.

Příkladem je odsouzený Lukáš, který si při opuštění areálu zařídil změnu příjmení. V otevřené věznici žije celkem pět měsíců, předtím strávil 11 měsíců na „béčku“ v běžné věznici. Za řízení bez řidičského průkazu ho soud poslal za mříže na 23 měsíců.

„Ze začátku to byl skok do nejistoty. Nevěděl jsem, jaké to tu bude, co se tady bude dít,“ sdělil Novinkám. Jak to v otevřené části věznice funguje, věděl jen z doslechu od spoluvězňů, kteří se z ní vrátili zpět na „béčko“.

Poté, co si Lukáš postupně zvykl na nové prostředí, si zde život pochvaluje. „Bude to znít blbě, ale cítím se tu skvěle. Tady už člověk ani nepociťuje, že je v kriminále. Můžeme si tady sami vařit, jít ven, pracovat, sednout si pod přístřešek, dát si kávu, cigaretu.“

„Když mám ranní, tak v pět odcházím do práce, vracím se někdy po druhé hodině. Poté mám aktivity podle rozvrhu, to je každý týden jiné. Když mám volný den, tak většinou pracuji tady, abych měl hodiny navíc,“ dodal.

Mimo domácího zvířectva, o které se odsouzení starají, se v areálu střídají budoucí vodicí psi v rámci projektu Tlapka v dlani.

V současné době jsou ve věznici dvě fenky labradora. „V šesti týdnech věku dostaneme dvě štěňata, která se tady rok socializují a poté přecházejí do školy vodicích psů,“ upřesnila vedoucí otevřené věznice s tím, že realizují již páté kolo tohoto projektu. „To znamená, že se zde objevili psi, kteří již slouží nevidomým,“ upřesnila Hana Prokopová.

Projekt je prospěšný z obou stran. Pejsek socializovaný ve věznici má podle vedoucí programu daleko lepší vlastnosti, než když socializace probíhá v běžné rodině.

„Je to tím, že každý odsouzený je během výkonu trestu citově oploštělý. Ztrácí kontakt s rodinou a veškerou svoji lásku a cit věnuje pejskovi,“ řekla a dodala, že je zde samozřejmě i druhá stránka věci.

„Odsouzený, kterému je štěňátko svěřeno, si na něj za rok hodně zvykne, a když mu psa odebíráme, může se cítit jako oběť. Najednou mu bereme něco, co považuje za své.“

Pilotní projekt Otevřená věznice se zatím jeví jako velmi úspěšný, a proto se v tuto chvíli buduje další areál ve Velkých Přílepech u Prahy.

„Další otevřená věznice by měla začít fungovat na začátku roku 2026. Teoreticky lze uvažovat i o Věznici Rapotice, nicméně v tomto případě zatím nebyly podniknuty žádné zásadní ani konkrétní kroky,“ uzavřela mluvčí Vězeňské správy České republiky Markéta Prunerová.