Článek
Pokud si s někým chcete rozumět a vyhnout se konfliktům, potřebujete zjistit, jaké je jeho mentální nastavení. Vaše není tak důležité. Podle americké psycholožky a kriminoložky Evy Paumpourosové přitom existují dvě kategorie mentálního nastavení – identitní a instrumentální.
Člověk s identitním nastavením osobnosti je pohlcený svým vnitřním světem. Je emocionální, zaměřený na sebe a hodnotí ze svého úhlu pohledu. Často říká: „Myslím, cítím, věřím, že…“ Všechno souvisí s jeho pocity.
Instrumentálně nastavený člověk je zaměřený na akci, na plnění úkolů, jde k věci, snaží se všechno dotahovat do konce. Je přímočarý, emoce příliš neprojevuje.
Proč je nutné mezi nimi rozlišovat
„Pokud s někým, kdo je v identitě, komunikujete instrumentálně, bude se ptát: Proč se mnou tak mluví? Proč je tak ostrý? Proč je tak chladný? Vyvoláte v něm nepříjemné pocity,“ vysvětluje Poumpourasová.
Jak takového člověka poznáte? Může to být třeba kamarádka, která se vám svěřuje s trápením v práci. Do detailu vám chce vylíčit, co se tam děje, jak se k ní kdo chová, jaké jsou podmínky na pracovišti, že peněz je málo a práce čím dál víc. Obrací se do sebe, zmiňuje své emoce a pocity. V tu chvíli začnete nabízet řešení, třeba ať odejde, a doporučíte jí místo, kde zrovna někoho hledají. Při příštím setkání vám řekne, že nic neudělala. Víte proč? Nežádala o radu.
Člověk v identitě se potřebuje vypovídat, říct vám, s čím se potýká, jaký má problém. Pokud po něm budete něco chtít, nemůžete na to jít ostře a zpříma. „Když mu například řeknete: Potřebuji, abys ten projekt předělal. Chtěl bych, aby vypadal nějak takhle… Vaše slova si vysvětlí: Nelíbí se mu moje práce, nemá mě rád. Instrumentální osoba by si řekla: Musím to předělat. Opravdu to není ideální,“ doplňuje psycholožka.
Jak vidíte, jde o naprosto rozdílné myšlenkové pochody. Fungovat v instrumentální rovině je zejména v pracovním prostředí efektivnější. Zvláště tam, kde jsou v sázce lidské životy. Tehdy musí jít emoce stranou.
Jděte lidem naproti
Víte-li, že je někdo v identitě, je třeba mu jít vstříc. „Setkávejte se s lidmi tam, kde jsou. Nesnažte se je přivést k sobě,“ doporučuje psycholožka. Pokud jste vy instrumentální a chcete, aby vaše komunikace s těmito lidmi byla úspěšná, než se dostanete k tomu, co potřebujete vy, musíte je nechat mluvit o tom, o čem potřebují hovořit oni.
„Producentka, se kterou pracuji, je často v identitě. Je nesmírně zaneprázdněná, telefonát s ní je zázrak. Když se mi podaří s ní spojit, potřebuji probrat spoustu pracovních věcí, jenže ona chce mluvit o své dceři, která prochází bouřlivou pubertou,“ líčí Evy Poumpourasová, která je také komentátorkou a analytičkou americké televizní stanice NBC.