Článek
„K pochopení rozdílů pomohou konkrétní reálné situace ze života, v nichž se narcistická a hraniční porucha osobnosti mohou projevit. Proč je to důležité? Každá z nich vede k velmi odlišným výsledkům,“ uvádí americká rodinná terapeutka Stephanie Stolzenbachová.
Hlavní rozdíly mezi NPD a HPO
- Motivací lidí s narcistickou poruchou osobnosti (NPD) je posilování vlastního ega.
- Lidé s hraniční poruchou osobnosti (HPO) jsou ovládáni strachem z opuštění.
- Emoce lidí s NPD bývají povrchní, s výjimkou vzteku; typické jsou pro ně grandiozita, tendence vykořisťovat, pocit vlastní důležitosti a nadřazenosti a nároku na to nejlepší, aniž by museli dodržovat pravidla.
- Emoce lidí s HPO jsou velmi intenzivní a proměnlivé; mohou zažívat chronickou prázdnotu, mít sebevražedné myšlenky nebo si ubližovat.
- Lidem s NPD chybí empatie, ostatní se snaží poznat pouze proto, aby je mohli využít, ohromit nebo zmanipulovat.
- Lidé s HPO mohou mít skutečný zájem o ostatní.
1. situace: Zapomněl/a na výročí
Když partner/ka zapomene na výročí vztahu, člověk s NPD se může zpočátku chovat lhostejně nebo předstírat, že je nad věcí, uvnitř však bude zuřit. „Zapomenuté výročí není jen zklamáním, ohrožuje jeho sebeobraz jako někoho, kdo si zaslouží zvláštní pozornost. Protože si lidé s NPD regulují sebevědomí externě, opomenutí partnera se jim jeví jako nepřijatelná urážka,“ vysvětluje odbornice.
Mohou toužit po pomstě, citově partnera trestat nebo požadovat velkolepá gesta, jimiž by ten druhý měl svůj „prohřešek“ odčinit. Tím se narcista snaží posílit pocit své důležitosti.
Osoba s HPO může také mlčet, ale je zdrcená, topí se v pocitech bezcennosti a paniky. Partnerovo opomenutí potvrzuje její přesvědčení, že ji nemiluje a určitě ji opustí. „Nejde o to, že by si nárokovala pozornost, ale o strach, že to znamená nevyhnutelný konec vztahu.“
2. situace: Už nemá sílu dělat vrbu
Kamarád/ka říká: „Víš, že tě rád/a vyslechnu a pomůžu, ale nemůžeme každý večer nebo kdykoli si vzpomeneš hodiny rozebírat tvůj citový život. Začíná mě to negativně ovlivňovat.“
Člověk s NPD to může brát jako ponížení. Nastavení hranic si vykládá jako neúctu nebo odmítnutí. „Místo toho, aby uznal, že se kamarád/ka potřebuje chránit a postarat o sebe, je to pro něj důkaz, že ztrácí kontrolu nebo obdiv. Může reagovat hněvem, ponižováním, emočním odpojením, kterým chce trestat nebo znovu získat dominanci,“ říká Stolzenbachová.
Naproti tomu pro člověka s HPO jde o potvrzení jeho nejhoršího strachu, že „je až moc“ a tím odpuzuje lidi. Vyvolává to v něm ochromující stud a pocit viny, protože si nastavení hranic nevysvětluje jako neutrální prosbu, ale jako odmítnutí. „Může se začít horlivě omlouvat, stáhnout se, aby ho domnělé odmítnutí nezraňovalo, nebo dokonce uvěřit, že není hodný lásky.“
3. situace: Žádost o kompromis ve vztahu
Partner/ka říká: „Moc se mi líbí, jak spolu trávíme víkendy. V poslední době ale cítím, že bych potřeboval/a i trochu času jen pro sebe, abych načerpal/a nové síly. Pojďme zkusit najít střední cestu.“
Pro někoho s NPD je to nepřiměřený požadavek. Kompromis znamená ohrožení jeho nadřazené pozice ve vztahu. Místo aby situaci vnímal jako zdravé vzájemné přizpůsobení, bere ji tak, že se partner/ka odtahuje nebo nerespektuje jeho potřeby.
„Velmi pravděpodobně bude reagovat odmítnutím a trvat na tom, že jeho cesta je jediná správná, bude se v druhém snažit vyvolávat pocit viny a manipulovat jím s cílem znovu získat kontrolu a mít navrch,“ upozorňuje Stolzenbachová.
U toho, kdo má HPO, taková žádost okamžitě vyvolá strach. I malá změna v podobě touhy mít aspoň chvilku volného času jen pro sebe je pro něj znamením, že se partner vzdaluje nebo se chystá odejít. Místo toho, aby ji vnímal jako normální vztahovou potřebu, pociťuje ochromující úzkost, přichází sebeobviňování nebo panika.
„Jeho reakcí může být ještě větší lpění na partnerovi a nabídky extrémních ústupků,“ objasňuje terapeutka.
4. situace: Uznání nebo povýšení
Reakcí člověka s NPD na ocenění nebo povýšení v práci je hrdost, která se rychle mění v potřebu vnějšího uznání. „Úspěch je pro něj cenný pouze tehdy, když mu zajišťuje obdiv, uznání ostatních nebo dokonce vyvolává závist. Má-li úspěch, používá ho k dočasnému podepření svého křehkého sebevědomí,“ uvádí poradkyně.
Může se chlubit, nenápadně soupeřit nebo se snažit o to, aby si uznání či povýšení všichni všimli. Tlak na udržení tohoto vnějšího obrazu je neustálý.
Podle Stephanie Stolzenbachové bývá úspěch destabilizující i pro člověka s HPO. Protože se mnoho lidí s hraniční poruchou osobnosti potýká s chronickými pocity prázdnoty nebo narušením identity, povýšení u nich může vyvolat syndrom podvodníka nebo strach z odmítnutí kolegů, kteří jim úspěch nepřejí. Mívají obavy, že si ho nezaslouží, a dokonce by svůj vlastní úspěch mohli nevědomky sabotovat.
