Narcistická porucha osobnosti: Toxicita, kterou ve vztahu nelze ignorovat

Toxicita ve vztazích, ačkoli to není odborný, ale pouze populární termín, je velmi propírané téma. Ona toxicita bývá součástí vztahů, kde aspoň jeden z partnerů je buď narcista nebo má narcistickou poruchu osobnosti, což se často zaměňuje, ale není to totéž.

Aby vztah dobře fungoval, vyžaduje křehkou rovnováhu mezi emoční inteligencí, důvěrou a vzájemným respektem. Pokud se však jeden z partnerů projevuje narcisticky, udržení rovnováhy je náročné, častěji spíš nemožné, brání intimitě a spojení.

Aby zjistili, zda má klient či pacient narcistickou poruchu osobnosti, provádí vyškolení odborníci na duševní zdraví strukturovaný rozhovor, z něhož vyplynou typické vzorce chování. „Pokud někdo setrvale projevuje alespoň pět rysů NPD, splňuje diagnostická kritéria,“ vysvětluje docent psychologie, psychiatrie, behaviorálních věd a neurovědy Mark Zachary Rosenthal.

Pro NPD neexistuje žádný gen a lidé se s ní nerodí. „Stejně jako u jiných duševních onemocnění je hlavním faktorem prostředí. U dětí, které rodiče povzbuzují k přesvědčení, že jsou výjimečné a vždy si zaslouží to nejlepší, někdy na úkor ostatních, by se NPD později mohla vyvinout. Jsou odměňovány za projevy sebevědomí, ale za kvality jako empatie ne,“ říká Rosenthal.

Podle něj narcisté nejsou špatní lidé, problematické je ale jejich chování. „Věří, že jsou výjimeční a zaslouží si, aby s nimi bylo zacházeno lépe než s ostatními, a podle toho přistupují ke světu,“ tvrdí.

Podle psycholožky a vztahové terapeutky Dany McNeilové je důvodem narcistického chování ve vztazích nedostatek emoční inteligence.

Emoční inteligence je totiž základem zdravých vztahů. Je to schopnost porozumět vlastním emocím, a zvládat je, a zároveň emocím druhých. Podporuje empatii, efektivní komunikaci a řešení konfliktů.

Nedostatek emoční inteligence doslova blokuje schopnost vytvářet hluboké a smysluplné vztahy. „Zaměření pouze na sebe a ignorování emocionálních potřeb partnera vede k narušení komunikace a důvěry. Takové emocionální odpojení partnerovi zpravidla způsobuje značné utrpení,“ vysvětluje psycholožka.

Při narcistickém chování jednoho z partnerů je velmi těžké změnit dynamiku vztahu. „Obvykle začíná v raném věku a stává se tak součástí osobnosti. Sociální média toto chování posilují. Často je považováno za společensky přijatelné, a dokonce i chválené. Změna tohoto chování vyžaduje ochotu být zranitelný bez obranného postoje a projevovat empatii vůči partnerovi,“ dodává.

Jestliže máte podezření, že vaše partnerka/váš partner je narcista, pak se možná ptáte, zda je vůbec možné, aby takový vztah fungoval a aby byl šťastný. Klinická psycholožka, výzkumnice, řečnice a autorka s více než čtyřiceti lety zkušeností v oblasti rodinné a párové terapie Julie Gottmanová připouští, že je to teoreticky možné – pokud jste narcisté oba.

„Dva narcisté nejsou ve vztahu šťastní v pravém slova smyslu. V tom druhém však navzájem dokážou rozpoznat narcistické prvky. V závislosti na tom, co od toho druhého chtějí dostávat, mu budou sloužit či poskytovat služby nebo dělat cokoli jiného, aby vztah udrželi a mohl pokračovat,“ vysvětluje odbornice.

Jakou radu má pro někoho, kdo je ve vztahu s narcistou? „Jde-li o toxický narcismus, utečte. Člověk, který má narcistickou poruchu osobnosti, není schopen empatie, takže s ním přes veškeré úsilí nikdy nedosáhnete emocionálního spojení. Navíc s ní/ním velmi pravděpodobně nejste v bezpečí, protože její/jeho potřeby jsou na prvním místě, ať se děje cokoliv,“ vyzývá a varuje rodinná a párová terapeutka.

Dodává, že i když vás její/jeho potřeby zraňují nebo doslova ničí, například se rozhodne pro nějakou absurdní investici, přijde o všechny peníze a zadluží i vás, nebude vás poslouchat. Nikdy nepřipustí váš vliv, hrozí týrání dětí, bude se k vám chovat špatně a vyvolávat ve vás pocit, že ji/ho zklamáváte.

„Nikdy jim totiž nemůžete dát dost na to, abyste zaplnili jejich velkou vnitřní prázdnotu. Museli byste se smířit s tím, že nikdy nebudete jejich prioritou, nebudou na vás myslet, nebudou na vás brát ohled,“ konstatuje Gottmanová.

Podle psychologa a psychiatra Rosenthala se teoreticky z NPD lze zotavit. Změna naučeného chování ale vyžaduje čas a úsilí. Protože neexistuje žádný osvědčený lék nebo terapie k léčbě narcistické poruchy osobnosti, poskytovatelé péče volí individuální přístup. Klíčovými součástmi péče jsou poznání pacienta a navázání důvěryhodného vztahu.

Pokud je člověk ochotný se změnit a jeho terapeut mu dokáže pomoci překlenout propast mezi současným a požadovaným chováním, je naděje na uzdravení. „Hlavní úskalí je v tom, že lidé s narcistickou poruchou osobnosti obvykle sami nepožadují pomoc, protože nemají pocit, že by ji potřebovali. A pokud ano, je to často kvůli jinému souběžnému problému, jako je například úzkost,“ uzavírá Rosenthal.