Článek
Jak poznáte, že jste oficiální partneři? Nepoznáte to. Dokud se nezeptáte, nikdy se nedozvíte, na čem opravdu jste. Ať si myslíte nebo cítíte cokoli, ten druhý to nemusí mít stejně. Přitom zeptat se je právě to nejtěžší. A těch trapných situací, které kvůli tomu můžete zažít…
Veřejné odmítnutí v přímém přenosu
Každý, kdo má za sebou pár vztahů, něco podobného zažil. Představte si, že jste se svou láskou například na večeři v restauraci. Randíte tři nebo čtyři měsíce, což je doba, kdy by už člověk měl vědět, na čem je. Ne si to jen domýšlet, ne to jen cítit, ale opravdu vědět.
Najednou se tam objeví vaše kamarádka i se společným známým, který je, velmi jemně řečeno, poněkud neomalený ve společenské konverzaci. A ten na vás okamžitě vychrlí: „Vy dva spolu chodíte?“ Případně: „Takže vy jste pár?“ To ale ještě není horor večera, ten teprve přijde.
Vaše láska mlčí. Pro vás je to rána, která člověka zabolí a zahanbí. Stále je to však ta lepší varianta. A ta horší? „Ne, jsme jen kamarádi.“ Rázem víte, co jste potřebovali vědět.
Odpověď zkrátka vždycky dostanete. Jenže kdybyste se ale zeptali, mohla by být jiná, nedostali byste se do takhle nepříjemné situace a měli byste prostor si ji zpracovat v soukromí.
Ani představení rodině nic neznamená
Ačkoli se představení rodině, dětem či přátelům obecně považuje za potvrzení, že už jste „něco víc“, tedy oficiální pár, nemusí to tak nutně být. A docela často to tak nebývá.
Můžete se na veřejnosti chovat jako pár, vodit se za ruce, objímat, líbat, brát jeden druhého mezi své přátele. Pak přijde představení dětem, následované rodinnými návštěvami a oslavami. Všechno může ukazovat na to, že jste oficiální pár…
Omyl. Lidé, kteří to zažili, by mohli vyprávět. Nedá se říct, že to neznamená vůbec nic. Ale třeba se jen s vámi cítí dobře nebo vás považuje za dostatečně reprezentativní na to, aby se s vámi ukazoval/a i mezi svými nejbližšími.
Představení dětem je rozhodně pozitivní krok, ale pokud jste si nepotvrdili, že máte exkluzivní vztah, stále žijete v kategorii „zbožných přání“. Právě kvůli tomu, že si ze všeho nejvíc na světě přejete, aby vztah vyšel, se raději neptáte.
Proč je tak těžké o tom mluvit?
Každý vnímá vztahy jinak. Když si jeden myslí, že je ve vztahu a druhý to tak nevidí, může to být velmi zraňující. Zeptat se… to se snadno řekne.
Do cesty totiž vstupují nejistota a strach z odmítnutí. Nejistota je spíš záležitostí žen a strach z odmítnutí zase mužů. Pociťovat nejistotu a mít obavy z odmítnutí je naprosto normální.
Strachy stranou. Tím, že se dozvíte, na čem jste, můžete jedině získat. A kdo ví? Třeba se ani nebudete muset ptát, protože partnerka či partner s tím přijdou sami.
Upřímnost vám ušetří spoustu času a zklamání
Předpoklady, domněnky a očekávání jsou nejlepší cestou ke zlomenému srdci. Klidně se při tom ciťte hloupě, trapně, divně, nepohodlně či nepříjemně, ale zeptejte se.
Je v pořádku si říct o pohled toho druhého na to, co se mezi vámi děje, co jste a kam to vede. Může s tím přijít žena? Kdokoli, komu nejistota nedělá dobře a chce mít jasno. Dokonce musí!
Když to neuděláte, nejenže se vystavíte riziku, že vás zklame partner, přidá se zklamání i ze sebe sama. Z toho, že vám chyběl dostatek odvahy zeptat se mnohem dřív. Z toho, kolik emocí a času přišlo nazmar.
Kdy je ta pravá chvíle se zeptat
Jedním z milníků ve vztahu je první sex. Než se spolu vyspíte, bez obav se zeptejte: „Můžeme si promluvit o tom, co mezi námi je? Vídáš se ještě s někým jiným?“ Pokud řekne, že randí i s dalšími, stůjte si za tím, co je pro vás důležité: „V pořádku. Pojďme se sexem ještě chvíli počkat.“
Pokud se začne vykrucovat, nebo vám dokonce odpoví útočně, není na vztah zralá/ý, protože nezvládá dospělou komunikaci. Konkrétně může na vaši otázku odpovědět otázkou: „Opravdu to musíme nějak definovat?“ Nebo: „Fakt potřebuješ nutně nějakou nálepku?“
Nepotěší vás to, ale co je zásadní, ochráníte se. Zvláště pokud jste žena, protože, jak známo, sex ženu k muži připoutává. Když s tématem přijdete, velmi pravděpodobně se rozvine debata a dozvíte se pravdu. A to je to jediné, na čem by vám mělo záležet.
