Článek
V partnerských vztazích, ať už se to týká nesezdaných párů, nebo manželství, se většina konfliktů, tlaků a nepříjemných situací rodí z nepochopení. Přitom ke spokojenosti stačí mnohdy tak málo. Když dokážete porozumět tomu, co a proč vnímají, dělají a požadují ženy a muži odlišně, a na základě toho pak s tím druhým mluvit a jednat, vaše vztahy budou mnohem šťastnější.
Nesnažte se číst myšlenky, zeptejte se
Ženy i muži mají ve vztazích jedno společné – neumí vyjádřit, co potřebují. Důvody jsou ale u žen jiné než u mužů.
Ženy své potřeby nevyjadřují, protože se bojí, že za ně budou souzeny a nechtějí, aby si o nich muži mysleli, že toho chtějí příliš. „Nechtějí slyšet ‚jsi moc náročná, pořád něco potřebuješ‘. Nic takového jako příliš náročná neexistuje. Mít potřeby je normální. Je to přirozená součást vztahů,“ vysvětluje Julie Schwartz Gottmanová.
Muži naproti tomu mají pocit, že když vyjadřují své potřeby, ukazují tím, že jsou slabí. „Obzvlášť v naší kultuře, kde je na ně vyvíjen tlak, aby všechno zvládali sami, bez pomoci. Pokud jste muž, chcete být považováni za silného a mocného. Co to znamená? O nic nežádáte.“
V obou případech to vede k vnitřní nespokojenosti až frustraci, která se projevuje navenek a ničí vztah. Aby se vyhnuli konfliktu, dělají muži i ženy další chybu: Když vnímají nespokojenost toho druhého, místo aby se jednoduše zeptali, snaží se číst myšlenky a vytvářejí si domněnky, které jsou většinou daleko od pravdy.
Stačí se zeptat: Jak tě můžu podpořit? Co bych mohl/a udělat, aby ses cítil/a lépe?
Řešení problémů
Když doma narazíte na problém, nechcete mlčet, ale ani vyprovokovat hádku. Často se pak kolem takových situací chodí několik dní jako kolem horké kaše. Připravujete se na to, co a jak partnerce/partnerovi řeknete, a když už se konečně odhodláte ten krok udělat, řeknete úplně něco jiného a všechno je špatně.
Takhle rozhodně ne
Žádné obviňování, urážení, kritizování. Řekněme, že váš partner nedělá domácí práce, všechny jsou na vás, jste vyčerpaná, unavená, chcete, aby každý dělal něco.
„Pokud si přejete mít vzkvétající vztah a doma pohodu, nestartujte,“ radí Gottmanová. „Co tím myslím? Žena křičí na muže: ,Jsi tak líný. Přijdeš z práce, jen sedíš, díváš se na televizi a nic neděláš. Jsem ti ukradená.‘ Jak byste se cítili vy, kdyby na vás někdo takhle vystartoval? Je to napadení, útok s kritikou a opovržením.“
Čeho tím docílíte? Jedině toho, že partner půjde do protiútoku, nebo se stáhne, zamrzne, uzavře se do sebe.
Muži odmítají vypadat jako děti. Musí být zdatní, velcí, silní, drsní, přestože to, co opravdu hluboko uvnitř potřebují, je útěcha.
Jak dosáhnout pozitivní změny
Jděte na to úplně jinak. Otočte to. Klidným a laskavým tónem řekněte: „Chodím do práce, když se vracím domů, cítím se vyčerpaná. Rozhlédnu se po domě a vidím nepořádek. Moc bych ocenila/moc by mi pomohlo, kdybys vyluxoval a já zatím utřu prach. Šlo by to?“
Vnímáte ten rozdíl? „Říkáte, jak se vy cítíte, nepopisujete ani nekritizujete partnera, popisujete neutrálně situaci. První krok je tedy říct, jak se cítíte, co cítíte a proč. A tak, aby bylo jasné, že to není kvůli charakterové chybě vašeho partnera. Třetí krok je pozitivní potřeba, ne negativní potřeba,“ radí párová terapeutka.
„Negativní potřeba znamená, že jelikož nesnášíte, když partner jen sedí a dívá se na televizi, tlačíte na něj, aby přestal. Vyjádřete, jak se cítíte, řekněte to zdvořile a mile, pak popište neutrálně situaci a následně dejte partnerovi návod, jak si být blíž. Bude se cítit opravdu milovaný. Většina partnerů chce, aby se ten druhý cítil milovaný, ale nevědí, jak mu to dopřát.“
Proč nefunguje usmiřovací sex
„Muži potřebují sex, aby cítili blízkost, ženy potřebují blízkost, aby mohly mít sex. Pokud si to ženy i muži zapamatují, budou ve vztazích zase o něco blíž spokojenosti,“ uvádí Gottmanová.
Muži jsou vychováváni k tomu, aby byli nezávislí a nezranitelní. „Podívejte se na mužské superhrdiny. Jsou nezranitelní. Není jim tedy dovoleno projevovat zranitelnost ani emoce. Nemohou vyjadřovat smutek, strach, úzkost, bolest. Jsou vycvičení, aby to nedělali. Malým chlapcům se sále říká: ,Neplač.‘ Není to v pořádku a znamená to, že muži mohou vyjadřovat pouze hněv.“
Ženy můžou plakat, mít strach, úzkost, vyjadřovat všechny pocity, které ukazují na jejich zranitelnost. „Jestliže muži nesmí vyjádřit emoce, které vyjádřit potřebují, jak jinak se mohou se svou partnerkou spojit než prostřednictvím fyzického kontaktu, fyzické intimity?“
Možná se ptáte, proč musí jít hned o sex, proč nestačí mazlení. „Mazlení představuje fyzický kontakt s dítětem a muži odmítají vypadat jako děti. Musí být zdatní, velcí, silní, drsní, přestože to, co opravdu hluboko uvnitř potřebují, je útěcha.“
Ženy potřebují blízkost, aby mohly mít sex
Ženy jsou jiné a má to historické pozadí. „Je to velmi smutné, ale ženy byly odnepaměti znásilňovány. Znásilnění je traumatické, proto se ženy necítí bezpečně, když mají sex jen tak. Potřebují se cítit bezpečně. A co jim pomáhá cítit se bezpečně? Emocionální spojení. Pak se mohou muži otevřít, přijmout ho, mít sex a plně se mu oddat,“ objasňuje Gottmanová.
„Pracovala jsem s nespočtem párů, kde to byl jeden z hlavních problémů. Lidé se pohádají a pak by měl přijít usmiřovací sex.“ Pokud muž po hádce touží po divokém sexu, je to znamení, že se snaží citově se ženou spojit. Je to jediný způsob, jakým je toho schopný. Cítí se od své partnerky odpojený. Jenže žena to nedokáže, protože se necítí emocionálně bezpečně.
Proč muži zůstávají ve vztazích, i když jsou nešťastní
Mužům často nedochází, že vztah či manželství jsou špatné. „Mají nízkou laťku, jen si tak plují životem a doufají, že se to zlepší. Pokud je tam hodně kritiky a opovržení, to je jiná. Ale ten hlavní důvod, proč muži zůstávají v nefungujícím vztahu, jsou obvykle děti.“
V minulosti byly ženy na mužích finančně závislé, teď už to tak není. Proto, pokud jsou ve vztahu nespokojené, na rozdíl od mužů, odcházejí. Zároveň tím, opět na rozdíl od většiny mužů, nepřichází o veškerou emocionální podporu.
„Ženy mají kolem sebe okruh žen, které je podporují. Budují si mnohem bližší a krásnější vztahy s kamarádkami. Cítí se tedy společensky podporované a nejsou úplně izolované a samy. Pro muže je budovaní takové blízkosti s ostatními muži mnohem těžší.“
Na otázku, kdo je jejich nejlepší přítel, proto muži obvykle odpovídají, že manželka, zatímco ženy odpovídají nejlepší kamarádka. „Muži tedy nemají stejnou společenskou podporu a vědí, že pokud opustí své partnerky, budou zoufale sami.“
