Článek
Psychologové dlouhodobě upozorňují, že muži častěji než ženy volí tzv. tichou domácnost. Zatímco ženy mají tendenci o problémech ve vztahu komunikovat, muži často mlčí a doufají, že situace odezní sama. Tato strategie sice přináší dočasný klid, ale z dlouhodobého hlediska vede k emocionálnímu odpojení. Muži tak hromadí frustraci bez možnosti ventilace, až jednoho dne přeteče pohár trpělivosti.
Proč se (ne)umíme hádat
Rozdíly v komunikaci nejsou jen individuální, ale i kulturně podmíněné. Podle výzkumu publikovaného v časopise Journal of Marriage and Family mají muži výrazně menší tendenci sdílet nespokojenost ve vztahu, a pokud už tak učiní, často volí nepřímé způsoby – například pasivitu nebo ústup.
Nejde přitom o nedostatek emocí, spíš o vnitřní přesvědčení, že projevit zranitelnost je slabost. Podle některých vědců navíc muži méně využívají slovní zásobu pro emoce, což může ztěžovat i samotné pojmenování vnitřního nepohodlí.
Mlčení jako naučený vzorec
Psychologická literatura upozorňuje na to, že mnoho mužů vyrostlo ve světě, kde se o pocitech nemluví. Výzkum provedený na University of British Columbia ukázal, že emoční potlačení je častější u mužů, kteří v dětství zažili tlak na „mužnou“ roli – být silný, odmlčet se, nebrečet. Když se pak ve vztahu objeví nespokojenost, často chybí nástroj, jak ji sdílet. Výsledkem může být buď úplné uzavření do sebe, nebo náhlý výbuch, který překvapí i samotného aktéra.
„Byli jsme spolu deset let. Nikdy se nehádal. Když mi něco vadilo, vyslechl mě a řekl, že on problém nevidí. Myslela jsem, že jsme v pohodě, dokud si jednoho dne nesbalil věci. Řekl jen, že takhle dál žít nemůže, že není spokojený. A odešel,“ vypráví Monika (38), která zůstala po rozpadu vztahu zaskočená a zmatená. „Nerozuměla jsem, co bylo tím důvodem. Ale dnes chápu, že jsme spolu ‚jen‘ nemluvili o těch důležitých věcech.“
Anketa
Mlčet ve vztahu není neutralita. Co s tím?
Mluvit o nespokojenosti není snadné, ale o to důležitější. Pokud máte partnera, který je spíš tichý, pomozte mu vytvořit prostor, kde se cítí bezpečně a nesouzen. Pomáhá komunikovat o sobě („Já cítím…“), vyhýbat se obvinění a ptát se, jak to má on.
Psychoterapeuti doporučují i tzv. „check-in“ rituály, pravidelné krátké rozhovory o tom, jak se oba cítíte, co vám dělá dobře a co byste chtěli změnit. Pokud ani to nepomáhá, může být namístě společná terapie.
Je to volba – byť často nevědomá a naučená. Pokud se ve vztahu neozýváme, když se nám něco nelíbí, problém nezmizí. Jen změní podobu. A jednoho dne se může projevit způsobem, který bolí všechny zúčastněné.
