Horší než toxický vztah. Začíná to jako splněný sen, ale může jít o život

Žena je ve vztahu s mužem, který se dopouští donucovací kontroly (z anglického coercive control), chycená do pasti. Násilníka totiž miluje, a protože ji mistrně zmanipuloval, je k němu pevně připoutaná.

Včasné rozpoznání varovných signálů může podle psycholožky a kriminální behaviorální analytičky Laury Richardsové zachraňovat životy.

Donucovací kontrola není toxický vztah. Nic takového neexistuje a z podstaty slova „vztah“ ani nemůže.

„Vztah je o vzájemnosti. Slovo ,toxický‘ zakaluje pravdu, maskuje zneužívání i pachatele. Nemluvíme o vyrovnaném vztahu dvou lidí, ale o násilníkovi a oběti. Správné pojmenování rozhoduje o tom, komu věříme a kdo bude v nebezpečí,“ varuje Richardsová.

Donucovací kontrola je strategické chování, jehož cílem je vykořisťovat, ovládat, vytvářet závislost a dominovat. Násilník je manažerem každodenního života oběti.

Jde na to takticky. Zpočátku je šarmantní, pozorný a na oko milující, pomáhá si love bombingem (přehnaná pozornost s cílem získat vliv nad druhým člověkem, pozn. red.). Žena tak může mít pocit, že našla muže svých snů.

„Jeho chování se ale pozvolna mění. Nastupují gaslighting (psychická manipulace, při které se jeden člověk snaží druhého přimět, aby pochyboval o své paměti nebo vnímání reality, pozn. red.), izolace, finanční a další čím dál vážnější a trýznivější formy zneužívání,“ vysvětluje rodinná právnička Karen Grayová, která se zaměřuje na domácí násilí a sexuální zneužívání.

Ve Spojeném království, v některých australských a amerických státech je donucovací kontrola trestný čin. V evropských zemích, včetně České republiky, o samostatný trestný čin nejde.

Záměrem je oběť zbavit základních práv a svobod, narušit její sebevědomí a sebeúctu, samostatnost a autonomii. Muž vytváří neskutečný svět rozporů, zmatku a strachu.

„Mnoho obětí pochybuje o sobě a o tom, co je a není skutečné. I když nedojde na fyzické násilí, modřiny a zlomeniny, psychickou újmu si nesou po celý život,“ říká Laura Richardsová s tím, že 51 % žen neví, že čelí donucovací kontrole.

Řada obětí také pociťuje chronické bolesti nebo bušení srdce. V nových vztazích bývají závislé a hlavně poté, co je muž trestal odtažitostí a mlčením, mají strach z opuštění.

Hlavními důvody, proč je donucovací kontrola tak nebezpečná, jsou nezištnost a empatie obětí. Primárním cílem narcistů a psychopatů jsou často introvertní ženy pečovatelky.

„Když svou potenciální novou oběť oslovují, hned první den vědí, s kým mají tu čest. Připravili si plán a začínají nenápadně testovat hranice,“ upozorňuje Richardsová.

Muž se prezentuje jako zachránce. Zdánlivě vyřeší všechny problémy, zajistí ženě cokoli od finanční podpory až po pocit bezpečí.

Jedním z počátečních projevů je kromě love bombingu a gaslightingu finanční využívání, kdy žena nesmí pracovat, muž přebírá kontrolu nad jejími penězi a dává jí jen kapesné, nebo naopak musí vydělávat a živit ho.

Čím dříve žena projevy donucovací kontroly rozpozná, tím lépe, protože násilník přitvrzuje. Následují:

Izolace

Muž rozhoduje, s kým žena může mluvit, říká lidem, aby nemluvili s ní. Sleduje její aktivity online i offline, nárokuje si veškerý její čas. Když chce někam jít nebo jet, udělá scénu. Omezuje její přístup k dopravě a styk s ostatními.

Kritika a slovní urážky

Sem patří křik, urážky, obviňování, nadávky, ponižování. Muž také proti ženě používá citlivé informace, které mu sdělila, a podkopává její postavení.

Stanovování pravidel a jejich vynucování

Pravidla, podle kterých žijí, jsou jeho, ale platí jen pro oběť. Začínají třeba už tím, v kolik hodin bude na stole večeře nebo jak se má žena oblékat. Když pravidla nedodrží, následuje trest.

Neúcta

Projevů neúcty je celá řada, od ztrapňování ve společnosti po ignorování ženiných otázek. Muž bez zeptání používá její peníze, nepomáhá s domácností ani s dětmi, tvrdí, že za napětí ve vztahu a jeho chování může ona. Lže, je nevěrný, žárlí, porušuje sliby.

Vyhrožování

Muž používá různá gesta a zastrašuje. Vyhrožuje rodině, přátelům i domácím mazlíčkům, všem, na nichž ženě záleží. Rozbíjí věci, bouchá do zdi, děsí rychlou jízdou autem, naznačuje útok nebezpečnými předměty. Může vyhrožovat i sebevraždou.

Fyzické týrání a sexuální zneužívání

Po psychickém týrání často následuje i fyzické. Muž ženu bije pěstmi, kope, fackuje, štípe, pálí, přiškrcuje, kouše, tahá za vlasy. Nutí ji k sexu s ním, ale i s jinými, přičemž pořizuje fotky nebo videa a následně vyhrožuje, že je zveřejní.

„Nikdy neříkejte manipulátorovi, že ho opouštíte,“ důrazně nabádá Laura Richardsová. „Zvyšujete tím riziko ohrožení svého života o 850 %.“

Nesmíte zůstat, ale odchod musíte pečlivě připravit. „Nemůžete to udělat jen tak spontánně. Je to proces, na kterém je nutné spolupracovat s odborníkem.“

Ženám se obvykle z takových vztahů nepodaří odejít na první pokus. „Teprve až budete na bezpečném místě, může se dozvědět, že jste odešla. Nejlépe od někoho jiného. Může to být otázka života a smrti, jak dokazuje řada případů žen, které skutečně o život přišly.“