Článek
Kolikrát už jste si někde přečetli nebo vyslechli: buďte sami sebou, následujte své srdce, buďte věrní svým hodnotám?
„Autenticita, kdysi úzce specializovaný koncept z existenciální filozofie, je už pár let jedním z nejpoužívanějších klišé v oblasti osobního rozvoje. Přeceňuje se a brzdí vás,“ uvádí psycholog, konzultant a autor řady knih Tomas Chamorro-Premuzic.
Dobrý pocit ano, úspěch ne
Smysl určitě má. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří se vnímají jako autentičtí, jsou sebevědomější, zažívají větší pohodu, včetně pozitivní nálady, energie, uvolnění a plynutí. Když mají pocit, že se chovají v souladu se sebou, je jim lépe, než když mají pocit, že se musí přetvařovat a podřizovat.
To ovšem neznamená, že je druzí automaticky vnímají jako talentované nebo kompetentní. Jak potvrzuje výstup 55 nezávislých studií, „věrnost sobě samým se neprojevuje tak, že jsme lepšími kolegy nebo vedoucími“.
Chcete-li být úspěšní, dělejte radost ostatním a přizpůsobte své chování tomu, co vyžaduje situace. „Není to tedy autenticita, ale schopnost určit, kde končí právo být sám sebou a začíná vaše povinnost vůči ostatním,“ vysvětluje psycholog.
Kdyby byli všichni zcela autentičtí
Představte si, že všichni skutečně do práce „přinesou celé své já“. Když se o tom mluví a píše, každý si představí pozitivní emoce a vlastnosti. „Vaše celé já ale zahrnuje i mrzuté já, impulzivní já, názory, včetně těch na kontroverzní témata. Co se děje, když je někdo volně šíří? Je otravný a protivný,“ varuje Chamorro-Premuzic.
Všichni vás jistě budou milovat a vážit si vás, když si uděláte pauzu, kdykoli se vám zachce, vybalíte v místnosti plné lidí své nejoblíbenější, silně aromatické jídlo, nebo když na poradě nebudete s někým souhlasit, vyskočíte na stůl a začnete na něj řvát. To všechno jsou projevy ryzí autenticity.
Úspěch zaručí strategická sebeprezentace
„Můžete praktikovat to, čemu říkám strategická sebeprezentace. Působíte upřímně a autenticky a zároveň jste vstřícní, takže jste vnímáni pozitivně,“ doporučuje odborník s tím, že se tak nestáváte podvodníkem.
„Není totiž důležité, jak moc autenticky se cítíte, nebo jak moc si myslíte, že jste autentičtí, ale jak moc autentičtí připadáte ostatním,“ zdůrazňuje.
Právě takováto autenticita je objektivním předpokladem úspěchu. Lidé vás považují za autentické, když vás mají rádi, když souhlasí s vašimi politickými názory, přesvědčeními nebo hodnotami, nebo když máte vysokou úroveň emoční inteligence.
To znamená, že se umíte ovládat a víte, jak filtrovat, co sdělujete. „Ostatní vás vnímají jako autentické, vy jste ale pravděpodobně metodický herec, který se cítí dobře v roli svého profesionálního já.
Jiná autenticita v práci, jiná doma
Kým jste, se skládá z několika dimenzí. Jste partnerka, manžel, dcera, vnuk, rodič, student, asistentka, ředitel firmy, prodavač, prezidentka… „V práci rozhodně nemůžete projevovat nebo vyjadřovat každou z těchto dimenzí. Pokud si na tom trváte, protože jen to je podle vás autenticita, hodně štěstí,“ říká psycholog.
Je v pořádku přinášet do práce jen některé své dimenze. Pokud je tam nepředvádíte všechny, neznamená to, že máte dát výpověď, protože nejste na správném místě, jelikož není v souladu s vaším vnitřním já.
Kdy se autenticita může vymstít
Pod vlivem výzev k autenticitě má řada lidí sklony k přehnanému sdílení. „Kdyby je lidstvo nemělo, neexistovala by sociální média, kde miliardy lidí denně přehnaně sdílejí a oddávají se nevhodnému sebeodhalování.“
Když svěříte například kolegovi nebo obchodnímu partnerovi něco velmi intimního, jak se budete cítit při příštím setkání? V pohodě? Klidně sdílejte dál. Pokud se ale budete stydět, raději si určité věci nechávejte pro sebe.
Být naplno sám sebou si může dovolit málokdo
Někteří lidé se odmítají přizpůsobovat. „Svět by se měl točit kolem nich. To je základní rys egocentrického, narcistického manažera.“
Pokud jste opravdu mocní a velmi bohatí, třeba jako Elon Musk, můžete si to podle Tomase Chamorro-Premuzice dovolit, ale…
V tom, že se někdo nechce v ničem přizpůsobit, není žádná ctnost, síla ani autenticita. Ukazuje to na špatné sociální dovednosti. „V podstatě si neuvědomuje, co se děje, nebo je mu to jedno, takže buď má poruchu autistického spektra, psychopatické sklony, nebo je psychopat.“
