Článek
Hněv je považován za negativní pocit. Naučili jsme se, že se nesluší ho projevovat. „Zůstává proto skrytý a maskovaný řadou jiných, přijatelnějších emocí,“ upozorňuje klinická psycholožka Sarah Michaudová.
Mnohé projevy byste s ním nespojovali. Patří mezi ně únava, úzkost, vyhýbavost, kontrola, obviňování a kritika jiných lidí, soustředění se místo sebe na ostatní a také závislosti a deprese.
Dále například i monotónní hlas, jímž mluvíte, když se snažíte nevyjadřovat, jak moc jste naštvaní. Pak sarkasmus, pozdní příchody, zaneprázdněnost, záměrné zapomínání.
„Měla jsem klientku, která zapomněla vyzvednout manžela na letišti. Ukázalo se, že byla naštvaná, protože jí po celé dva týdny, co byl pryč, ani jednou nezavolal,“ uvádí odbornice příklad z praxe.
Chronické napětí vyvolává chronické bolesti
Když v sobě potlačujete hněv, máte zvýšenou potřebu spánku, může vás bolet celé tělo. Přidávají se bolesti hlavy nebo břicha, postupně vznikají záněty. Cítíte celkové napětí, které můžete vidět na obličeji, zatínáte čelist.
Skryté emoce vyvolávají chronické napětí, a to se pak projevuje jako chronická bolest na různých místech těla. Hněv je spojený hlavně s bolestmi zad, na což ve své práci upozorňoval například rehabilitační lékař John Sarno, autor několika knih, včetně titulu Uzdravení od bolesti zad.
Kořeny jsou ve strachu a bezmoci
Spousta lidí si myslí, že být naštvaný znamená na někoho křičet. „Náš mozek je ale super chytrý a my jsme díky němu mistři ve vyhýbání se, potlačování a zadržování. Uděláme cokoli, abychom neměli nepohodlné pocity,“ říká klinická psycholožka.
Na vrcholu pyramidy je zuřivost, pod ní hněv, v dalším patře podráždění, rozrušení a negativita, pod nimi smutek a žal, někdy spolu s úzkostí. Na spodu je bezmoc.
„Když máte z něčeho strach a/nebo pocit, že jste bezmocní, začne ve vás vznikat odpor a hněv. Naštvete se, místo abyste se soustředili na to, co můžete ovlivnit,“ upozorňuje.