V době své největší slávy trpěl bulimií a užíval steroidy. Sylvester Stallone si dlouhá léta vědomě huntoval tělo

Sylvester Stallone se zapsal do filmové historie především díky rolím boxera Rockyho Balboy a veterána Johna Ramba. Obě postavy vyžadovaly mimořádnou fyzickou připravenost a právě snaha dosáhnout co nejdokonalejší formy se podle herce postupně změnila v nezdravou posedlost.

Během přípravy na filmy o Rambovi chtěl podle svých slov působit co nejagresivněji a připomínat šelmu připravenou zaútočit. Neustálá kontrola hmotnosti a vzhledu však časem přerostla v problém. „Pak se z toho stala posedlost. Opravdu hrozná. Došlo to do bodu, kdy jsem se stal bulimikem,“ přiznal pro The New York Times Stallone.

Bulimie je porucha příjmu potravy charakterizovaná opakovanými záchvaty přejídání následovanými snahou zabránit přibírání na váze, například vyvoláváním zvracení nebo užíváním projímadel. Stallone vzpomíná, že byl natolik zaujatý udržováním extrémně nízkého procenta tělesného tuku, že jeho vztah k jídlu přestal být normální.

Při natáčení filmu Rocky III dovedl svou formu do extrému. Měl pouhých 2,6 procenta tělesného tuku, což odborníci považují za nebezpečně nízkou hodnotu. „Nedokázal jsem v sobě nic udržet. Nebo spíše jsem to v sobě nechtěl udržet, protože jsem byl posedlý svým vlastním tělem,“ uvedl herec.

Dnes přiznává, že za jeho extrémní proměnou nestály jen nároky filmového průmyslu. Do značné míry ho poháněl také vlastní perfekcionismus a touha dosáhnout fyzické dokonalosti za každou cenu.

Stallone se rovněž netají tím, že během kariéry užíval anabolické steroidy. Podle něj šlo o běžnou součást přípravy na fyzicky náročné role. „Musíte. Ale děláte to citlivým způsobem. Šest týdnů užívání, šest týdnů pauza. I to si ale vybralo strašlivou daň,“ řekl.

Dnes zpětně připouští, že snaha neustále překonávat vlastní limity měla dlouhodobé následky. Herec navíc většinu nebezpečných scén natáčel bez kaskadérského zástupu, což jeho tělo zatěžovalo ještě více.

Stallone o svém těle dlouhá léta přemýšlel jako o brnění, které musí vydržet za každou cenu. S odstupem času ale uznává, že se k němu choval až masochisticky. V důsledku opakovaných zranění podstoupil devět operací zad, dvě operace ramen a tři složité zákroky na krční páteři. „Své tělo jsem zneužíval,“ shrnul otevřeně.

Přesto se i dnes snaží zůstávat aktivní. S nadsázkou o sobě říká, že je „tak nějak ve formě“, nicméně se netají tím, že k udržení zdraví už potřebuje velké množství léků a doplňků stravy.

Vedle fyzických potíží se Stallone svěřil také s psychickými problémy. První silný záchvat úzkosti zažil ve 36 letech při sledování pracovních záběrů z jednoho ze svých filmů, kdy najednou pocítil intenzivní horko, bušení srdce a byl přesvědčený, že umírá.

Podobné stavy se později opakovaly. Někdy na několik let zmizely, aby se následně znovu vrátily v těch nejméně vhodných chvílích. Ani ve vyšším věku se podle něj úzkostí zcela nezbavil. Dodnes například pociťuje silnou potřebu opouštět přeplněné místnosti nebo hlučné společenské akce.

Ve svých vzpomínkách se Stallone dotkl i osobního života. O své manželce Jennifer Flavinové, s níž je ženatý téměř třicet let, mluví jako o „nejlepší ženě na světě“. Překvapivě ale tvrdí, že opravdovou lásku pochopil až velmi pozdě. „Skutečnou, bezpodmínečnou lásku jsem nepochopil dřív než kolem sedmdesátky,“ uvedl.

Podle něj jde o lásku, kvůli které by člověk bez váhání obětoval vlastní pohodlí i bezpečí. Mrzí ho pouze to, že tento pocit objevil až v pozdějším věku. Dnes proto zdůrazňuje, že člověk nikdy není příliš starý na nové vztahy, krásné vzpomínky ani na to, aby si naplno užíval život. Za největší hrozbu naopak považuje osamělost, kterou označuje za jakýsi „předčasný pohřeb“.