Průkopnice v péči o vlasy. Marjorie Joynerová vynalezla stroj na trvalou ondulaci

Narodila se ve Virginii jako vnučka „černé otrokyně a bílého otrokáře“. Vyrůstala v chudobě, v domácnosti s omezenými příjmy, kde se dožily dospělosti z třinácti dětí jen čtyři. Po rozvodu rodičů odjela Marjorie s matkou do Chicaga, kde se zapsala na první holičskou školu A.B. Moler Beauty School.

Její zakladatel A.B. Moler, Afroameričan stejně jako jeho studentka, stanovil profesní standardy v technikách střihání i péči o vlasy. Vydal také první učebnici holičství. Dívka dokončila školu o čtyři roky později a ve svých dvaceti letech se tak stala první afroamerickou studentkou, která ji absolvovala.

Mladá žena neváhala a s ještě čerstvým certifikátem otevřela vlastní salon na South State Street v Chicagu. Proměnlivé módní trendy 20. let oboru přály, ženy ve Spojených státech amerických stále víc toužily po profesionální péči. Na popularitě získávaly ikonické účesy jako Marcelovy vlny nebo bob. Zásluhu na tom měla i tanečnice a zpěvačka Josephine Bakerová, jejíž vlasové, ale i jiné kreace tehdy uchvátily celý svět. Problém však byl, že studium na holičské škole se zaměřovalo hlavně na úpravu vlasů bělošských zákaznic.

O rozmanitých a specifických vlastnostech afroamerických hřív Marjorie nevěděla téměř nic. Ostatně to jí dala znát hlavně tchyně. Maminka pediatra Roberta Joynera, za něhož se provdala v roce 1916, nebyla nadšená z výsledků snašiny kadeřnické péče.

Na doporučení své tchyně se Marjorie vrhla na další studium, tentokrát na jedné ze škol Madam C. J. Walkerové. Tato podnikatelka a první afroamerická milionářka v historii byla proslulá tím, že zaměstnávala tisíce afroamerických žen jako agentky, které prodávaly její vlasové přípravky. V této škole Marjorie zjistila, že silné a kudrnaté vlasy negroidního typu vyžadují zvláštní péči. Naučila se tu česat Marcelovy vlny anebo naopak narovnávat kudrnaté vlasy pomocí vlasových olejů a horkých hřebenů.

Její zkušená učitelka rozpoznala v mladé ženě potenciál růstu a nabídla jí práci. Ta napoprvé odmítla, protože chtěla zůstat v Chicagu, kde manžel studoval. Obě ženy ale zůstaly v kontaktu a Walkerové se nakonec podařilo v roce 1919 Marjorii přesvědčit, aby se stala součástí jejího týmu. A ta pendlovala křížem krážem po Spojených státech a učila vlasové techniky.

Marjorie věděla, že americké i afroamerické ženy si natáčejí rovné vlasy nebo naopak narovnávají kudrny pomocí různých žehliček a kulem. Tyto procesy doprovázelo zahřívání kulmy. Každá kudrlina se musela zafixovat zvlášť a to bylo pomalé a nepohodlné. Nápad, jak to celé urychlit, se zrodil v kuchyni, když Marjorie pozorovala při přípravě oběda kovové vidlice fixující při vaření maso. Uvědomila si, že stejně by se daly využít k upevnění a natočení hned několika pramenů vlasů najednou.

Začala s vidlicemi experimentovat. Šestnáct jich připevnila ke krytu sušáku na vlasy a sestrojila tak jednoduché zařízení schopné natáčet nebo narovnávat více pramenů vlasů naráz. Když místo vidlic zavěsila sponky, získala prototyp přístroje, který plnil funkci několika kulem používaných současně. Tak se zrodil stroj na trvalou ondulaci, což se brzy rozkřiklo a v salonu se netrhly dveře. Mezi klientky patřily i významné afroamerické umělkyně jako jazzové zpěvačky Billie Holidayová a Lena Horneová.

Žádost o přidělení patentu Marjorie podala až po několika letech, konkrétně v roce 1928. Své zařízení tehdy popsala jako „jednoduchý a výkonný stroj pro vlasy bílých i barevných“. Patent byl sice uznán, ovšem přidělen společnosti Madam C. J. Walkerové. Za svůj vynález Marjorie nic nedostala, ale jak sama uvedla, nikdy ji to netrápilo.

Stroj se používal v celém řetězci kosmetických salonů a škol paní Walkerové, a i když to byl pokrok, proces stále doprovázelo značné nepohodlí vyplývající z teploty sponek, které dráždily, nebo dokonce i pálily pokožku hlavy. A tak se Marjorie znovu zamyslela a v roce 1929 získala patent na ochranu pokožky hlavy. I ten však vlastnila společnost Walkerové. To už spolupráce obou dam přerostla v profesionální partnerství trvající řadu dalších let.

Walkerová rozšířila společnost o školení agentů, zakládání kosmetických škol a rozvoj celostátní sítě stylistů. Marjorie byla ústřední postavou naplňující tento podnikatelský záměr. Nakonec se z ní stala viceprezidentka společnosti Walker Manufacturing Company a supervizorka celostátního řetězce dvou set kosmetických škol. Během více než padesáti let vyškolila odhadem patnáct tisíc stylistů.

Svou inteligenci a nadání využila Marjorie nejen v byznysu, ale i v boji za lidská práva. Celý život vystupovala proti rasové segregaci a diskriminaci Afroameričanů. Spolupracovala s politickou aktivistkou Eleanor Rooseveltovou prosazující práva žen a menšin a také s pedagožkou a bojovnicí za lidská práva Mary McLeod Bethuneovou. V roce 1935 s ní založila Národní radu černošských žen.

V Chicagu pak Marjorie jako vedoucí charitativní organizace Chicago Defender Charities dohlížela na sbírky potravin, hraček a oblečení a na fundraisingové akce. Několik let také organizovala festival Bud Billiken Parade oslavující afroamerickou kulturu a komunitu. Ve 40. letech založila s Mary několik organizací podporujících vzdělání i zvýšení profesionálních standardů pro kadeřníky a majitele salonů afroamerického původu.

Maturitu získala až v roce 1939. A v roce 1973 obhájila na Bethune-Cookman College v Daytona Beach na Floridě bakalářský titul v oboru psychologie. To už jí bylo 77 let. V roce 1987 otevřel Smithsonův institut ve Washingtonu stálou výstavu s replikou jejího původního salonu a přístrojem na trvalou ondulaci. Marjorie zemřela krátce po Vánocích v roce 1994 ve věku 98 let ve svém domě v chicagské čtvrti Bronzeville. Stala se jednou z nejvlivnějších osobností kosmetického průmyslu na počátku 20. století. Patřila mezi první afroamerické ženy ve Spojených státech, které se staly držitelkami patentu.

Dokázala vytvářet podmínky pro rozvoj kosmetického průmyslu tak, aby se do něj mohla zapojit i afroamerická komunita, které doba zrovna nepřála. Marjorie Joynerová je tak příkladem, že nastavení společnosti lze změnit i zdola, máte-li motivaci a dostatek vůle.