Käthe Paulusová: první německá parašutistka a letecká akrobatka, která stála u zrodu moderního padáku

Narodila se jako nemanželská dcera. Když se její matka nakonec v roce 1874 vdala, adoptoval si Käthe její otčím, kovář Johann Wilhelm Paulus. Rodina se kolem roku 1876 přestěhovala do Oberradu a později do Frankfurtu nad Mohanem.

V dětství učarovala Käthe akrobacie, sama trénovala, balancovala na napjatých prádelních šňůrách a předváděla jiná pohybová cvičení. Přesto se vyučila praktickému řemeslu – stala se dámskou švadlenou. Ostatně to byla profese, která se jí v budoucnu měla velmi hodit.

Po předčasné smrti nevlastního otce se během jedné návštěvy Wiesbadenu v létě 1889 setkala se vzduchoplavcem a parašutistou Hermannem Lattemannem. Ten ji nadchl pro létání a později se stal jejím životním partnerem.

Jako vyučená dámská švadlena Käthe nejdříve pomáhala Hermannovi při výrobě a opravě balonů a padáků. „Tímto způsobem jsem se seznámila s technickým vybavením, které musí být vyrobeno s maximální péčí a pozorností,“ zapsala si později. Hermann ji učil, jak se létá se vzducholodí i v horkovzdušném balonu, trénovali i seskok s padákem. Žili spolu, hodně cestovali, letectví se stalo součástí jejich každodenního života.

V roce 1891 se jim narodil syn Willy a o dva roky později se Käthe v Norimberku poprvé sama proletěla horkovzdušným balonem. A o pár dnů později vyvolala senzaci, když v dešti vystoupala s balonem do výšky 1200 metrů a seskočila padákem. Byla první ženou v Německu, která se toho odvážila, a třetí na světě, hned po Jeanne Geneviève Labrosseové a Élise Garnerinové.

Na konci 19. století platil balonový let za vyhledávané veřejné představení a podívanou, ale byl i předmětem vědeckých experimentů a Käthe s Hermannem se všeho s nadšením účastnili. Štěstí parašutistických akrobatů, kteří se společně vydali na velké turné, ale netrvalo dlouho. V roce 1894, když už se chystala svatba, se Hermannovi v Bielefeldu neotevřel padák. „Visela jsem na padáku, neschopná pomoci, zatímco on se závratnou rychlostí řítil do hlubin,“ popsala nehodu sama Käthe. O rok později následovala další tragédie. Malý Willy zemřel na záškrt. Tehdy se Käthe zhroutila a uzavřela se před světem.

Už nechtěla létat, ale lidé na ni nezapomněli. Dostávala tisíce dopisů od fanoušků. Nakonec nakoupila nové balony, vytvořila odvážnou leteckou akrobatickou show a vyrazila na mezinárodní turné pod uměleckým jménem Miss Polly. Její představení spojovalo cirkusové umění a letecké dovednosti.

Často startovala v horkovzdušných balonech z veřejných míst, jako jsou zoologické zahrady nebo výstaviště. U koše balonu měla připevněné kolo nebo hrazdu a ve výšce také cvičila. Jejím vyhlášeným kaskadérským kouskem byl dvojitý seskok z balonu, kdy nejprve použila první padák, od něho se pak odpoutala a chvíli padala volným pádem, než se otevřel druhý padák.

Během let, po něž se věnovala létání, neutrpěla Käthe kromě zlomené nohy žádné zranění. Potýkala se ovšem s pokutami za neoprávněný vstup na pozemek, za poškození úrody během přistání. Nezřídka jí také úřady zakázaly představení, protože se zdálo být příliš nebezpečné.

Käthe byla sama sobě manažerkou, PR specialistkou a také jedinou účinkující. Celkem absolvovala na 510 letů balonem a 150 seskoků padákem. Na vrcholu kariéry dokázala prodat na jedno představení až 20 tisíc vstupenek.

V roce 1910 sedla poprvé do letadla Wright, posléze si zakoupila letoun Blériot a absolvovala lekce létání s instruktorem Paulem Engelhardtem. Když však nečekaně zemřel při havárii, dalšího výcviku se vzdala a přestěhovala se do Berlína, kde se zaměřila na výrobu průzkumných balonů a padáků pro pruskou armádu. Po vypuknutí první světové války definitivně přestala létat.

Celý život ji pronásledovaly výčitky, že smrti svého životního partnera mohla zabránit. Přemýšlela o tom, jak by padáky, jimž se často zamotávaly šňůry, zlepšila. Nakonec dokázala složit vrchlík padáku a nosné šňůry do kompaktního balíčku, který umožňoval kontrolované rozvinutí. Zrodil se tak moderní padák, posléze i brzdicí záložní padák.

V roce 1915 si zaregistrovala své vynálezy u Říšského patentového úřadu jako „zařízení pro připevňování padáků k letadlům“. Brzy se o její výrobek začalo zajímat pruské ministerstvo války a ona se stala prvním velkovýrobcem v tomto oboru. Do konce války zhotovila se třiceti švadlenami ve své dílně na sedm tisíc padáků. Týdně jich dodávala armádě 125 a sama nastříhala na dvacet tisíc metrů látky.

Padáky, z nichž každý nesl její iniciály K. P., mimo jiné zachránily v roce 1916 životy dvaceti pilotů průzkumných balonů, kteří byli sestřeleni během bitvy u Verdunu. V roce 1917 byla Käthe vyznamenána Křížem za zásluhy o válečnou pomoc.

Po válce žila s matkou v Berlíně. Často byla zvána na tribuny při leteckých show, ale v soukromí se potýkala s chudobou a nemocemi. Když v roce 1935 zemřela, pohřbu se zúčastnilo jen několik lidí. Mezi nimi pilotky Elly Beinhornová a Hanna Reitschová, pro které byla vzorem.

Dnes jsou po Käthe pojmenovány školy a ulice po celém Německu. Vynález moderního skládacího padáku způsobil revoluci v leteckých sportech i v armádě, zachránil nespočet životů a stanovil trvale platné standardy padákových systémů.