Článek
Ve věku patnácti let Maya Kintera netušila, že se právě vydává na cestu, která ji zavede až na červený koberec Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Když v roce 2022 přišla na casting pro film Sbormistr, nevěděla ani, že jde o větší roli, natož že v ní bude muset zpívat. Dnes, o tři roky později, byla součástí delegace uvádějící snímek režiséra Ondřeje Provazníka, který otevírá jedno z nejtabuizovanějších témat současnosti: zneužívání moci autoritou vůči mladým dívkám.
Příběh, který bolí
Film Sbormistr, inspirovaný skutečnou kauzou sbormistra Bohumila Kulínského, který více než dvacet let pohlavně zneužíval mladé členky oceňovaného souboru Bambini di Praga, přenáší diváky do devadesátých let. Tehdy se o sexuální problematice tohoto typu ještě nemluvilo zdaleka tak nahlas jako dnes. Maya ve snímku ztvárnila starší ze dvou sester, jejichž osud se zkříží s charismatickým sbormistrem. Pro mladou herečku šlo o roli, která ji oslovila nejen profesně, ale i lidsky.
„Že je příběh zasazen do devadesátek, vnímám jako dobré rozhodnutí, protože to byla doba, kdy mnoho věcí zůstalo nevyřčených. Ještě nebyly sociální sítě, nebyla žádná platforma, kde by se mohlo šířit třeba něco jako MeToo. Ale zároveň je smutné, že se v tu dobu možná dělo více podobných věcí a nikdo o tom nevěděl,“ zamýšlí se Maya nad kontextem příběhu.
Režisér Ondřej Provazník dlouho hledal hlavní představitelky pro svůj chystaný film. Zatímco sboristky našel relativně snadno, postava starší sestry mu unikala. Do té doby, než objevil Mayu. „Šla jsem to zkusit a vyšlo to,“ vzpomíná dnes s úsměvem na rozhodující moment své kariéry.
V příběhu její postavy se odehrávají nevyřčené scény, které divák může interpretovat různě. „Jestli se mezi mnou a sbormistrem něco stalo, je už na divákovi. Nic není vyřčeno naplno, ale jsou tam scény, které by tomu mohly napovědět. Přijde mi fajn, že jsem netočila vyloženě sexuální scény, ale kdo ví? Možná se tam něco stalo,“ vysvětluje Maya způsob, jakým film pracuje s citlivým tématem.
Čtyři týdny s třiceti holkami
Pro účely filmu se musela naučit zpívat. Chodila na soukromé hodiny zpěvu, trénovala s celým sborem, učila se, jak se dýchá. „Byla to pro mě super zkušenost, dostat se do světa sboristek. Najednou jsem se cítila, jako že jsem jedna z nich,“ vzpomíná na měsíc strávený s třiceti holkami na chatě během natáčení.
Život ve velkém dívčím kolektivu byl pro Mayu zajímavou zkušeností. „Natáčelo se na více místech, včetně Brna, Jizerských hor, Orlických hor, Krkonoš, Hořovic, Prahy, Mladé Boleslavi a New Yorku. V rámci natáčení jsme trávily nás všech třicet holek měsíc na jedné chatě v přírodě. Bylo to fajn, rozhodně mi to nevadilo. Naopak. Ale stát se členkou nějakého pěveckého sboru mě neláká. Možná právě kvůli ryze dívčímu kolektivu, i když holky v našem filmu byly všechny skvělé.“
Nejemotivnější chvíle přišly během natáčení v New Yorku, které bylo naplánované jako poslední část filmu. „Dlouho se rozhodovalo, jestli se pojede do New Yorku, nebo se scény natočí v ateliéru v Praze. Když se nakonec oznámilo, že pojedeme, bylo to jako sen. Ty zážitky jsou nezapomenutelné. Myslím si, že se už nemusí nikdy splnit, že bych znovu točila v New Yorku,“ říká Maya s nadšením.
Filmový štáb využil ikonická místa, která se za posledních třicet let nijak zvlášť nezměnila. Podařilo se tak natočit autentické a působivé scény v newyorském metru, na Manhattanu v Greenwich Village, v Central Parku nebo v historickém brooklynském hotelu Bossert.
Více než jen debut
Sbormistr však pro Mayu znamenal víc než jen filmovou příležitost. Téma zneužívání moci autoritou ji donutilo zamyslet se nad vlastními zkušenostmi a nad tím, jak často se mladé ženy dostávají do situací, které nedokážou správně vyhodnotit.
Ve filmu Sbormistr, který ukazuje, jak plíživě zneužívání probíhá.
„Nechci říct každá, ale dost dospívajících žen se potká s nějakou formou obtěžování. Mně se taky líbil někdo starší a cítila jsem, že je mezi námi nějaká lehká náklonnost. Nikdy se nic nestalo, ale až teď si uvědomuju, že někdy mladé holky nedokážou správně vyhodnotit situaci. Její závažnost. To je opravdu na dospělém. On má v těchto chvílích zodpovědnost. Natáčení mi pomohlo uvědomit si, co je za čárou, co už se nedělá a čeho třeba někdy nevědomky využívám i já v rámci svého mládí a krásy,“ přiznává otevřeně.
Nechci si říct, že budu herečka, protože to není jenom na mně.
Maya věří, že film Sbormistr má důležité společenské poslání: „Měl by se šířit, aby si lidé uvědomili, co se může stát a jak se může lehce mladá dívka dostat do situace, kterou by rozhodně zažít nechtěla.“
Zlatý den dobrých zpráv
Cesta k roli ve Sbormistrovi začala zcela nečekaně. V den, kdy se Maya chystala na premiéru filmu Buko režisérky Alice Nellis, kde si zahrála svou první menší roli, ji čekalo překvapení. „Chystala jsem se na premiéru, oblékala šaty, když mi máma oznámila: ‚Ozvali se, že tě vybrali do Sbormistra.‘ Byl to opravdu dobrý den, dvě krásné zprávy najednou,“ vzpomíná Maya na zlomový moment své kariéry.
„Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Ani o kauze sbormistra Kulínského jsem nikdy neslyšela. Postupně jsem se vše dozvídala. Celé natáčení pro mě bylo velmi zajímavé. Téma dospívajících zpěvaček, prestižních koncertů, turné po vysněné Americe i kontroverzní autority mě velmi oslovilo,“ vzpomíná Maya.
Dědictví umělecké rodiny
Její umělecké cítění není náhodné. Vyrůstala v prostředí, kde se umění nedělá jen pro potřebu, ale je součástí každodenního života. Její otec Krištof Kintera patří k nejvýznamnějším současným českým výtvarným umělcům. Jeho originální sochy a instalace jsou k vidění nejen v českých galeriích, ale i ve světových metropolích.
Mayina matka Denisa Václavová se věnuje produkci, kterou vyučuje na DAMU, uměleckým projektům a stojí za festivalem 4+4 dny v pohybu. Jejich byt v pražských Vršovicích je jakousi kreativní enklávou, kde se mísí výtvarné umění s divadlem a filmem.
„Na dětství mám moc hezké vzpomínky. Když jsme se starší sestrou Emmou nebyly s maminkou, byly jsme s tátou v ateliéru, kde tvořil. „Na fotkách to vypadá, jako bychom běhaly na skládce, protože je tam fůra všeho možného, a trika máme od barev,“ směje se.
„Neovlivnilo mě to nijak extrémně, ale je fakt, že jsem šla na uměleckou školu. Když jsem byla menší, přemýšlela jsem o konzervatoři, ale nakonec jsem ráda, že studuji grafický design na Hollarce.“
Asi bych byla docela ráda, kdyby někdo přišel a sociální sítě zrušil.
Zatímco Maya směřuje k umění a kultuře, její sestra Emma se vydala jinou cestou. Odjela studovat do Dánska humanitní obory a psychologii. „Je hodně studijní typ, baví ji studovat od rána do večera, což není pro mě. Nebaví mě se tak dlouho učit,“ usmívá se Maya nad rozdílností temperamentů.
Generace mezi dvěma světy
Maya reprezentuje generaci, která vyrůstala na rozhraní analogového a digitálního světa. K sociálním sítím má ambivalentní vztah. Používá je, ale současně si uvědomuje jejich nebezpečí.
„Asi bych byla docela ráda, kdyby někdo přišel a sociální sítě zrušil. Na chvilku bych se možná cítila ztracená, ale to by brzo přešlo,“ myslí si. Nedávno si na dva týdny odinstalovala Instagram a TikTok a zjistila, že jí to dělalo dobře, i když zpočátku měla strach, že něco promešká.
„Myslím si, že ještě naše generace někdy vyloženě chce mobil a digitální svět odložit. Když jsem vyrůstala, tak sociální sítě ještě neběžely naplno, Instagram začal existovat až kolem roku 2011. Horší to podle mě mají ti, co přicházejí po nás.“
Sport a tanec jako životní rovnováha
Otázky životního stylu jako vegetariánství nebo ochrana klimatu vnímá pragmaticky. Sama vegetariánkou není, ale respektuje a podporuje svou kamarádku, která se rozhodla maso nejíst. K ekologii přistupuje s vědomím důležitosti tématu, ale bez fanatismu: „Snažím se aspoň malými krůčky přispívat k tomu, aby na tom byla naše planeta líp.“ Kromě umění je pro Mayu důležitý pohyb. Od pěti let se věnovala nejdříve gymnastice, později přešla na současný tanec. „Měla jsem pauzy, ale vždycky se k tomu nakonec vrátím,“ říká o své lásce k tanci, která ji provází celý život.
Láká ji i režie a scénografie.
Pro Mayu je umění způsobem života. Viděla, jak otcovy sochy vznikají od prvních náčrtků po finální instalace, sledovala matčiny divadelní projekty od prvních nápadů po uvedení na scénu.
„Čím jsem starší, tak na umění koukám jinak než dřív. Když jsem byla menší, tak jsem mnoho věcí nechápala. Ale když má dílo myšlenku, má co říci, je to pro mě vždy zajímavé. Je důležité pochopit, o čem dílo je, co sděluje.“ Její pohled na současné umění je vyvážený. Uznává, že ne všechno je kvalitní, ale věří v sílu autentického uměleckého sdělení.
Po maturitě na umělecké škole, kde studuje grafický design, se Maya chystá na nové projekty. Už od září bude spolupracovat s divadly jako Dejvické divadlo, Minor a DanceConnected na autorském projektu. „Těším se, že budu umění dělat také autorsky,“ říká o své nejbližší budoucnosti. Zajímá ji nejen herectví, ale i scénografie a režírování.
ProŽeny.cz
Pokud jde o hereckou kariéru, přistupuje k ní s realistickým optimismem: „Kdyby to vyšlo, bylo by to skvělé, protože mě to baví. Ale nechci si říct, že budu herečka, protože to není jenom na mně. Chtěla bych dělat ještě spoustu jiných věcí.“
Podpora rodiny
Rodiče ji v její cestě bezvýhradně podporují. „Pořád mi opakují, že mám dělat to, co mě bude bavit. Ať už budu pracovat jako zahradník, učitel, nebo herečka, hlavně ať jsem šťastná. Jsem jim za to hrozně vděčná,“ oceňuje Maya rodinné zázemí, které jí dává svobodu hledat vlastní cestu.
Tento přístup rodičů odráží jejich vlastní uměleckou zkušenost. Vědí, jak náročné může být umělecké povolání, ale také jak naplňující může být, pokud ho člověk dělá z lásky.
Letošní Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech byl pro Mayu významným milníkem. Film Sbormistr tam měl premiéru a pro mladou herečku to byla první zkušenost s velkým filmovým festivalem. Její přístup k budoucnosti odráží rodinnou výchovu, kde nejde o konkrétní cíle, ale o směřování k tomu, co ji naplňuje. Umění pro ni není prestižní kariérou, ale způsobem, jak se vyjádřit a přispět k něčemu smysluplnému.
