Článek
Chanuka je jeden z významných svátků židovské tradice. Legenda vypráví o zázračném osmidenním udržení rituálního světla ve znovudobytém chrámu za povstání Makabejských v Jeruzalémě před více než 2100 lety.
Chanuka
„Letošní první chanukové světlo opět připomene pradávné vítězství Judy Makabejského v židovském povstání. Stane se mementem zamyšlení nad nekonečným bojem za malý kousek pouště, svobodného místa pro život a modlitbu, o který se vede nekonečná válka. Historie není kultura kolem nás. Historie jsme my. Proto také válka jsme my, ať se odehrává kdekoli jinde na světě. Každé nové vítězství při dobývání chrámu jsme také my,“ uvedl ředitel Památníku ticha Pavel Štingl.
Chanukový svícen Památníku ticha.
Přes nádraží Bubny odcházeli lidé před více než osmdesáti lety do ghett pro svůj židovský původ, často přitom ve svých rodinách udržovali i křesťanské vánoční tradice. 2. světovou válku mnozí z nich nepřežili.
Štingl také zmínil, že přestavba nádraží na důstojný památník se neúměrně vleče. „V roce 2019 jsme první setkání nad svícnem nazvali Světlo pro paměť. Od té doby rok co rok slibujeme, že konečně zahájíme přestavbu nádraží na památník, který si Praha dluží desítky let. Moc se nám to nedaří. Narážíme na administrativní temno, které by opravdu nějaké nové světlo potřebovalo. Snad proto jsme letos zvolili název Světlo pro místo paměti, ale možná, že by se lépe hodilo vzývat ,zázrak pro místo paměti‘. Pro památník, jenž má být vzpomínkou na všechny ty desítky tisíc deportovaných za války, ale už také dalších – celé řady našich podporovatelů, kteří se nedočkali. Posledním z těch, kteří odešli, byl zakladatel čestného sboru Památníku ticha, kníže Karel Schwarzenberg, s nímž se rozloučíme třetí svíčkou letošního svátku světel.“
Bubnování pro Bubny připomnělo první židovský transport z Prahy
Smuteční řeč na pohřbu Schwarzenberga pronese Pavel
