Článek
V roce 2024 ho čeká debut v Metropolitní opeře v New Yorku, kde bude zpívat Prince ve Dvořákově Rusalce, jehož v září ztvárnil i na prknech pražského Národního divadla. V neděli 9. října se představí ve Dvořákově síni pražského Rudolfina na operním recitálu s klavíristou a dirigentem Davidem Švecem. Koncert se koná v rámci programové řady Českého spolku pro komorní hudbu.
Recitál má široké rozpětí, od Weberova Čarostřelce, Beethovenova Fidelia a Wagnerova Lohengrina přes Smetanu a Dvořáka až k italské opeře. Jak jste vybíral jednotlivé árie?
Základní myšlenkou bylo představit posluchačům repertoár, který zpívám na evropských scénách a který je blízký mému srdci. Protože jde o komorní recitál s klavírem, měl jsem původně připravený program zaměřený na méně známé árie, ale pak jsem ustoupil požadavku větší atraktivnosti a přidal jsem Prince z Rusalky, Jeníka z Prodané nevěsty a Dalibora, árie Cania z Leoncavallových Komediantů a Vévody z Verdiho Rigoletta. Vím, že publikum tento repertoár miluje.
Italskou operu ale v zahraničí moc nezpívám. Dávám přednost lyrickému repertoáru německému a francouzskému, rád se vracím k Sergejovi z Šostakovičovy Lady Macbeth z Mcenského újezdu, kterého budu nahrávat pro Deutsche Grammophon. A z české opery zpívám venku kromě Prince hlavně postavy z Janáčkových oper.
Původní repertoár recitálu ale vypadá velmi zajímavě, nevrátíte se k němu?
Myšlenky sestavit program recitálu převážně z děl německých skladatelů a jimi ovlivněných tvůrců české opery se úplně nezříkám. Takto koncipovaný program by se ale hodil spíš do komornějšího prostoru Sukovy síně než do Dvořákovy síně. Výhledově ho chystám uvést, ale přece jen s orchestrálním doprovodem.
Je pro vás spolupráce s klavíristou důležitá? Jaký je váš vztah k Davidu Švecovi?
Je nesmírně důležitá, protože při recitálu musí být zpěvák a klavírista na sebe opravdu napojení. S Davidem Švecem se znám mnoho let, ještě z dob studií v Brně a velice dobře si rozumíme. David není jen výborný klavírista, ale také operní korepetitor a dirigent, takže má pro partnerství s pěvcem mimořádný cit. A důležité je i to, že máme možnost spolu zkoušet, a to i v prostoru Dvořákovy síně, která není k pěvcům akusticky úplně vstřícná. Při operním recitálu s klavírem je zpěvák na pódiu doslova nahý, nemůže se schovat za postavu tak, jako při představení, takže potřebuje jistotu.
Podobně je tomu i při písňových recitálech, ale ty vy téměř nezpíváte. Proč?
Zpívat kvalitně písňový repertoár vyžaduje velkou péči a soustředění, minimálně tři čtyři měsíce intenzivní práce, a na to při svém vytížení v opeře nemám dost času. Výjimkou byl Dvořákův cyklus Cypřiše, který jsem nastudoval před pěti lety na objednávku festivalu Dvořákova Praha. Ale obecně dávám před recitály, ať už písňovými či operními, přednost opeře na jevišti, kde mohu vytvořit celistvou postavu.
Jaké role jsou vám blízké?
Jsou to postavy s psychologicky bohatým charakterem, které umožňují herecký projev. Ty mě baví víc než hrdinové s napřaženým mečem, kteří dávají příležitost hlavně hlasové exhibici. Rád studuji zejména nové inscenace, rád spolupracuji s režiséry a baví mě být součástí jejich inscenační koncepce.
Jste příznivcem spíše tradičnějších nebo moderních režií?
Není pro mě podstatné, jestli je režie moderní, pokud v koncepci najdu logiku odpovídající hudbě a vztahům postav. Rád pracuji s režiséry Dmitrim Tcherniakovem a Krzysztofem Warlikowským, jejichž režie jsou někdy velmi odvážné. V mnichovské opeře jsem zpíval Maxe v Tcherniakově inscenaci Čarostřelce, která se odehrávala v americkém mrakodrapu a šlo v ní o teroristické komando odstřelující nepohodlné osoby. Byla to velmi kontroverzní inscenace, ale pro mě přesto měla logiku.
Odmítl jste někdy spolupráci?
Několikrát ano. A to právě proto, že mě nepřesvědčila režijní koncepce, včetně požadované nahoty. Jsem schopný přistoupit i na toto, ale v případě, že tomu odpovídá i situace v opeře, jako je tomu třeba v Lady Macbeth Mcenského újezdu. Odmítám i role, které nejsou pro můj hlasový obor. Jsem lyrický tenor, dokonce ani ne tenor spinto, jak se zde o mně většinou píše, mým oborem je lirico pieno. Hlídám si repertoár, který mohu a chci zpívat, a nezáleží na náročnosti.
V této sezoně mě čeká v berlínské Státní opeře pěvecky těžká postava Apollona ve Straussově opeře Daphne, která ale je přesně pro můj hlas. A navíc to bude moje první spolupráce s režisérem Romeem Castelluccim. S režisérem Warlikowským budeme v Mnichově pracovat na nové inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové, na obojí se velmi těším. Ale nejbližší je můj nedělní operní recitál v Rudolfinu, na který bych chtěl čtenáře co nejsrdečněji pozvat.
