Článek
Jeho propuštěný trestanec Frédérik (Grégori Derangére) ale není žádný vrahoun ani kriminálník. za katrem se ocitl kvůli ženě, své zaslepenosti a lásce. Derangérův chlapecký, něžný desperát slouží spíše k potěše ženských srdcí, než komukoliv jinému nahání strach spíše svým kamarádům. Je nešťastně zamilován a k ničemu se moc nehodí. Jak to tak bývá, jeho křehká, romantická duše skrývá literární talent, který bude jednoho dne objeven...
Překotná komedie z války
Od Rappeneaua, slavného a komerčně úspěšného tvůrce, jehož filmy vždy bavily široké publikum a přitom měly v sobě prvky umění (Šumař na střeše), už ani nelze čekat něco jiného, než pořádný velkofilm. Film je skutečně přehuštěn stovkami postav, které skládají podivnou hořko sladkou mozaiku francouzské společnosti v předvečer války. V okamžiku paniky, kdy se Paříž živelně evakuovala do Bordeaux, se lidé střetávají v bláznivých nečekaných "crazy situacích", kriminálník při obědě u stolu s ministrem, šlechtična se musí uložit do hajan na ulici v autě. Občas přijdou na řadu i pěsti, honičky a úniky na poslední chvíli.
Tuhle uspěchanou komedii pohánějí neustálé další a další "náhody", bez nichž by celý film nemohl běžet ani pět minut. Ale vše je ospravedlněno mimořádnou situací zahájení válečné okupace, v nichž se takzvaně ukáže a charaktery se morálně tříbí, jako se odděluje zrno od plev.
Příběh potom už drží osvědčené a obehrané motivy. Komediální klíč drží v ruce afektovaná, éterická herečka Viviane (Isabelle Adjani je tu téměř k nepoznání), která se za slávou, luxusem a pohodlím vrhá po hlavě a doslova přes mrtvoly. Proto tahle karikatura slávy a lepší společnosti putuje z náruče do náruče podle toho, jak se jí to zrovna hodí a kdo je zrovna po ruce.
Jinak nad legrací převažuje jakési komediální napětí. Zasmušilý vědec Kopolski (Jean-Marc Stehlé) odváží ze země těžkou vodu, z níž lze vyrobit uran. Pomáhá mu snaživá studentka Camille (Virginie Ledoyen). Všichni se tak na přeskáčku a nešťastně milují, zatímco politici intrikují a připravují si příští posty v okupační vládě. A to vše v nadýchané, "hollywoodské" atmosféře velkolepé iluze, dokonalých retro obrázků a dirigovaných komparsů.
Film stojí na hereckých výkonech
Film ale stojí hlavně na hercích a na těch dvou pilířích, láska a politika, které se osudově setkávají a ovlivňují. Jak by také jinak ve Francii. Když Frédéric pochopí, že jej nevolá jen nestálé srdce povrchní slečinky ale i vlastenecké povinnosti, začíná přituhovat. Zvlášť když své skutky pro svobodu a vlast může vykonávat po boku jiné krásné dívky.
Šťastnou cestu je filmem pro pobavení diváka, který chvíli rozesmívá, chvíli napíná, ale rychle se po skončení vykouří z hlavy. Kromě toho prvního momentu jsme tam už vše někde, někdy viděli. Třeba jedna z posledních scén souboje v nočním lese je jako z Bertolucciho Konformisty. Viviane jako by vypadla ze Staviského Alaina Resnaise a lidový parťák Raoul (Yvan Attal) je jako ze Sedmé roty.
Šťastnou cestu, Francie (2003) 114 minut.
Režie: Jean-Paul Rappeneau, scénář: Jean-Paul Rappeneau, Patrick Mondiano, Julien Rappeneau, kamera: Thierry Arbogast, hudba: Gabriel Yared.
Hrají: Grégori Derangére, Isabelle Adjani, Virginie Ledoyen, Yvan Attal, Gérard Depardieu