Článek
V březnu jste absolvovali první malé turné v USA. Jaké bylo?
Neměl jsem velká očekávání a bylo to skvělé. Jsme z Nizozemska, angličtina není náš rodný jazyk, a proto jsme se báli, že jako spousta kapel, které nejsou z Ameriky nebo Británie, za oceánem propadneme. Byli jsme ale z odezvy nadšení.
Měli jsme čtyři koncerty, všechny kluby byly narvané a reakce byly takové, že jsme v kapele vedli diskuse, jestli byly vůbec upřímné. Nakonec jsme si všimli, že lidé neříkají hezké věci jen nám, ale zaslechli jsme, že se o nás pochvalně baví i mezi sebou, takže jsme si dovolili uvěřit tomu, že jsme publikum nadchli.
Hráli jste také na showcaseovém festivalu South by Southwest. Jaké to bylo?
To byla zábava. Koná se v Austinu, kde se mi moc líbilo. Motto města je: Udržet Austin divný. Odráželo se v mnoha ohledech, byli tam správně podivínští lidé. Z domova známe akci podobného typu, na festivalu Eurosonic Noorderslag se také představují kapely z celého světa a pořád se na něm něco děje. South by Southwest je podobný, ale je o úroveň výš.
Zdá se, že máte dobrý rok. V Rotterdamu jste odehráli dosud největší samostatný koncert. Jaké zásadní momenty k němu vedly?
Když to vezmu od začátku, měli jsme s kluky kapelu už dlouho před The Vices. Třeba s baskytaristou Simonem skládáme hudbu od nějakých třinácti let. Prošli jsme vším možným a poznávali kulturu a svět. Před čtyřmi lety jsme měli řadu nových písniček, které najednou zněly jinak. Měli jsme pocit, že už víme, jak to chceme dělat.
V roce 2019 se zrodili The Vices. A některé z podstatných věcí se staly hned zkraje. Zmínil jsem, že u nás máme festival Eurosonic. Pozvali nás na něj a my měli odehrát první koncert. Ale ještě než k tomu došlo, si nás také za své předskokany pro nizozemské koncerty vybral hudebník Yungblud. A protože je miláček Británie, pomohlo nám to ke koncertům ve Spojeném království.
To zní jako ideální začátek kariéry, ale mluvíme o roku 2019, tehdy se blížil covid…
Ano, ale nám příliš neublížil. Možná naopak. Než udeřil, měli jsme první poměrně úspěšný singl. U nás doma se docela uchytil, hráli ho v rádiích a podobně.
Tehdy ho také sdílela kapela Nothing But Thieves, která nám vzkázala, že se jí líbí. Později nás přizvala i na své koncerty. Když pak přišel první lockdown, hodně kapel si dalo úplnou pauzu, což chápu. Ale my v sobě měli energii začátků a chtěli jsme ukázat, co jsme zač. Tak jsme realizovali různé podivné nápady.
Například?
Vyjeli jsme na moře se starou lodí, nechali ji uvíznout na mělčině a nahráli a nafilmovali jsme živou verzi našeho debutového alba. Zorganizovali jsme to za týden od chvíle, co jsme se dozvěděli, že koncert u příležitosti vydání první desky nebudeme moci kvůli covidu odehrát.
Také jsme založili festival Vicefest, se kterým jsme později zamířili do různých zemí. Už proběhl v Londýně a Berlíně, letos míří do Antverp. Jeho dramaturgie je poměrně eklektická, má reprezentovat dokonalou noc podle našich představ. Každý v kapele má ty představy ale jiné, má jiný hudební vkus i zájmy. Například kytarista Jonathan si prosadil filmovou sekci. Já zase miluju skateboarding, takže máme U-rampu.