Sběratelka devadesátkových bizárů Johana Fundová tentokrát vyznává lásku pražským Vinohradům

Autorčina publikace Vinohrady, která vyšla před několika týdny, je čistým milostným vyznáním lukrativní pražské čtvrti, kde posledních deset let bydlí.

K jejímu sepsání přišla jako slepá k houslím, když se při schůzce s nakladatelem, u kterého vydala předchozí non-fiction počiny Devadesátky!, Milénium! a částečně autobiografický román Hezký, ale narovnej se!, optala, co nyní chystá. Ten zmínil, že připravuje edici knih o jednotlivých částech hlavního města očima těch, kteří je dobře znají.

Ačkoli dospívala ve čtvrtém pražském obvodu, na Vinohrady, respektive do Uruguayské ulice kousek od náměstí Míru, kde pracovala její maminka, se vydávala často a ráda bez zjevného úmyslu – jen tak tam prostě pobýt, kochat se architekturou a nasávat jejich specifickou atmosféru. A podvědomě věděla, že se tam jednoho dne přestěhuje.

Díky tomu, že se stala průkopnicí celé knižní série Příběhy pražských čtvrtí, si mohla nastavit koncept, kterého by se teď měli držet její následovníci. Tipy na pozoruhodná místa nebo gastronomii prokládá rozhovory s lokálními personami nebo osobnostmi, které mají o Vinohradech co předat čtenářům.

Nechybí tak interview s výčepním Václavem Havlínem z pověstné hospody U Dandů ve Slezské ulici nebo architektem Zdeňkem Lukešem, který zasazuje unikátní vinohradský urbanismus do historického kontextu.

Tištěné Vinohrady však nejsou ódou. Tvůrkyně v nich řeší vícero negativních prvků, kvůli nimž čtvrť někdejší rezidenti opouštějí. Mezi nimi mimo jiné jeden z oslovených, majitel tamní restaurace Bullerbyn v Chodské ulici Ondřej Bárta, jehož zarmoutilo, že se podle něj postupně ztrácí vinohradský genius loci.

Problémem jsou i zvyšující se nájmy, které jsou pro mnohé provozovatele menších obchodů a podniků neudržitelné, anebo fakt, že jsou Vinohrady rozdělené do pěti městských částí, což je na Prahu rekord.

„Nemají jednotnou radnici, kvůli čemuž nejrůznější opravy probíhají nekoordinovaně. Každá část Vinohrad pak vypadá jinak, přičemž mohou politici alibisticky říct, že jiní si to taky dělají po svém. A to je prostě špatně,“ tvrdí Johana Fundová.

Navzdory nastíněným potížím nedá dopustit na vinohradské gastro podniky, bary i kavárny. Z těch má ráda třeba Spižírnu 1902 na Korunní nebo Mezi Srnky v Sázavské, kam doporučuje zajít na bohatou snídani ve stylu zvaném brunch. A pak se třeba vydat na procházku malebným stromořadím v nedaleké Lužické ulici.

„Naopak bych vynechala všudypřítomné restaurace plzeňského typu, které jsou jedna jako druhá,“ dodává.

Johana Fundová má psaní knih a sdílení devadesátkových bizarností, které ji proslavily, víceméně coby volnočasovou aktivitu, primárně se živí online marketingem.

Přesto aktuálně rozjíždí další projekt Prostě fenomén, v němž se ponoří do dobových fenoménů i starších dekád. Češi jsou podle ní na retro ulítlí přece jenom trochu víc, což dokládá na nesmírné popularitě seriálu Vyprávěj.

„Každý se rád vrací do vzpomínek na mládí, kdy bylo všechno údajně lepší a růžovější, i když to tak být nemuselo. Je to automatické, lidé v tom pravděpodobně spatřují jistotu. Chtějí utéct problémům všedního dne, a takový mentální únik si omlouvají tím, že je současný svět špatný,“ uzavírá.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Příběhy čtvrtí Vinohrady - Johana Fundová