Článek
Zvláštní slovní obrat v názvu pochází z francouzského jazyka. Slovo mal lze přeložit jako špatný a pas jako krok. Špatný krok správným směrem, dalo by se říci. Tato na první pohled významová kontradikce jako by fundamentálně vyjadřovala Paučův umělecký přístup. Právě v něm se proniká, a částečně i smazává, diference mezi jasně daným konkrétním a neuchopitelným abstraktním.
To je dobře patrné na plátně F 157 (autor svá díla na výstavě popisuje pouze takovými kódy), jehož hlavními motivy jsou ženská ňadra zakrytá cudně síťovinou, umístěná mezi ostrými masivy skalisek.
Antická bohyně v oranžové barvě stojící mezi obludami Skyllou a Charybdou, zvažující, jestli je krok do nebezpečné soutěsky skutečně špatným. Nebo jen to jen dívka slunící se na mořské pláži? Paučovy vize nemají jasně danou charakteristiku, malíř vždy jen naznačí směr - kdo kam dojde, to je už věcí každého, kdo na jeho hru přistoupí.
A tak se může ztrácet v kaňonech, které jako by vypadly z vizuality spagetti westernů Sergia Leoneho, nebo po úpatí horských masívů, na jejichž plošině trůní pohanský megalit.
Nebo se dokonce může dotknout díla umístěného v prostoru, připomínajícího kultovní totem (PP 31).
Právě autorovy hrátky s dvojrozměrnými objekty umístěnými v trojrozměrném prostoru dávají jeho dílům nejen výraznou dynamiku, ale také nový rozměr pro vnímání. A právě dynamika se stává určující silou Paučových prací. Ten totiž své obrazy nezavěšuje jen tak banálně na zdi, ale vytváří z nich masivní objekty vyplňující prostor nekonečna.
Návštěvník si tak může dané dílo doslova osahat, obejít ze všech stran, podívat se ně tak říkajíc i z jiné perspektivy. Zjistí tak, že jsou plátna vypnutá dřevěnou konstrukcí a může si všimnout i Paučovy signatury. A může mít dokonce pocit, že stál malíři za zády v jeho ateliéru, když obraz vznikal.
Právě možnost nahlédnout pod pokličku dává vystaveným obrazům určitý lidský rozměr, protože se stávají součástí nejen malířova světa, ale i toho našeho. Aspoň po dobu, kdy kráčíme mezi obrazy v interiéru galerie.
