Hlavní obsah

Robert Křesťan: Nejtěžší je překládat jednoduché texty

Skupina Druhá tráva vydala desku Díl druhý. Jde o následovníka Dílu prvního (2020), na němž převažovaly převzaté skladby. Novinka přináší písně autorské a i pro její natočení si kapela v čele se zpěvákem a kytaristou Robertem Křesťanem přizvala britského producenta Eddieho Stevense. Jeho přístup posunul její zvuk do nových kontextů.

Foto: BrainZone

Robert Křesťan při natáčení nového alba.

Článek

Díl první i Díl druhý měly původně vyjít jako dvojalbum. Proč se tak nestalo?

Záměr byl skutečně takový. První disk měl obsahovat předělávky a přeložené texty autorů, kteří můj pohled na hudbu a psaní písniček formovali, druhý výhradně naše písničky. Tuto koncepci však narušila pandemie a s ní ruku v ruce jdoucí uzavření kulturního života.

Když jsme měli před dvěma lety natočenou celou první část dvojalba plus tři původní písně, nemohli jsme pokračovat. A protože jsme nevěděli, jak dlouho to potrvá, rozhodli jsme se vydat Díl první s coververzemi i těmi třemi původními písněmi.

Díl druhý, který se měl původně skládat jenom z originálních písní, nakonec obsahuje i jednu coververzi. Náš producent Eddie Stevens tvrdí, že by byl nejraději, kdyby se naše druhé album nejmenovalo Díl druhý, protože se jeho koncepce natolik liší od koncepce Dílu prvního, že by se slušelo je od sebe více oddělit. Z mého pohledu je ale kontinuita mezi nimi evidentní.

Ke coververzím máte silný vztah, v repertoáru jich máte řadu. Co je toho důvodem?

Myslím si, že je za tím můj věk, potažmo doba, ve které jsem vyrůstal. Tehdy byly coververze zcela normální součástí nejenom country, ale celé pop music. Přebírání písniček od jiných autorů ať už amerických, britských, nebo evropských, byla běžná věc. Na rozdíl od mých mladších spoluhráčů v kapele mi to tedy nepřipadá zvláštní. Vnímám to naopak jako obohacení toho, co děláme.

Proč v českém textu zachováváte vždy původní obsah?

Nemám o tom nejmenší pochyby, myslím, že to patří k věci. Když původní texty překládám do češtiny, vždy hodně záleží na tom, jak blízký je mi autor, jak moc text považuji za takzvaně svatý a do jaké míry mám pocit, že ho je možné v zájmu melodie či srozumitelnosti našemu publiku trochu změnit. Konkrétní obsah a slova ctím podle soukromého pocitu.

S jakými texty jste se takříkajíc nejvíce zapotil?

Nejtěžší je překládat jednoduché texty s jednoduchým popěvkem.

Proč?

Překládám-li nějaký Dylanův text, který má deset slok o dvanácti verších, mám spoustu prostoru a času vyjádřit to, co si myslím, že chtěl vyjádřit. Když překládám text, který je v refrénu dvojveršový, má dohromady osm slabik a k tomu dvě přísně pravidelné sloky, možností vyjádřit přesně autorův záměr je méně. Většinou se do takových textů ani nepouštím.

Texty překládáte ve valné většině z angličtiny. Věříte si v ní?

Právě že si moc nevěřím, a čím víc stárnu, věřím si méně. Poznávám, že jazyk, který jsem před čtyřiceti lety považoval za jednoduchý, je poté, kdy jsem se do něho ponořil hlouběji, velice složitý. Jsem amatér, nejsem studovaný angličtinář.

Nejde ani tak o sebedůvěru, spíše o schopnost umět si představit, jak by měly písnička a text ve finální podobě vypadat. K tomu je nutná schopnost přeložit si anglický text do češtiny. Občas využiju hlubších znalostí angličtiny, reálií nebo kontextu některého ze svých kamarádů a kamarádek.

Co pro vás osobně album Díl druhý znamená?

Ukáže to už první poslech. Využili jsme nástroje, s nimiž jsem celý život pracoval, avšak nikdy jsem při své omezené představivosti nebyl schopen použít je způsobem, jakým to udělal Eddie Stevens. Je to evidentní už na Dílu prvním a na druhé desce toto pojetí ještě rozšířil.

Vyprávíte v textech svůj příběh?

Kromě dvou indiánských, které albu vévodí, jsou to všechno mé příběhy. Nemyslím tím konkrétně děj textů. Jsou v nich mé pocity a úhly mého pohledu na život.

Mění se?

Rozhodně ano. Nepíšu už písničky stejně, jako jsem je psal před třiceti lety. Uvědomuju si čím dál intenzivněji, že život je konečný a ne všechno se vyvíjí symetricky. Proto mohou působit pesimisticky nebo temně. Ale takový pocit nemám, jen se snažím život včetně jeho počátku a konce pochopit. A to je podle mě vstřícný přístup.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám