Hlavní obsah

Režisér Michal Kollár: Jsme rekordmani v pandemickém natáčení

O roli otce, vysoké politice a náročné práci policejního vyjednavače je thriller Ultimátum, který natočil režisér Michal Kollár. Osmidílná série si nese několik prvenství. Nejenže vznikala během prvních, nejtvrdších lockdownů, ale také se jedná o úplně první spolupráci veřejnoprávní České televize a soukromé slovenské televize Joj. Michal Kollár v rozhovoru pro Právo řekl, že se držel poučky režiséra Alfreda Hitchcocka, že jedno napětí musí střídat jiné.

Foto: Petr Horník, Právo

Michal Kollár při natáčení Ultimáta.

Článek

Hlavní postavu v seriálu ztvárnil slovenský herec Ján Koleník, hlavní ženskou roli partnerky policejního vyjednavače Ester Geislerová. Česká televize začne seriál vysílat na začátku dubna, televize Joj na konci března.

Natočil jste politicko-vyjednavačský thriller. Byla nějaká konkrétní událost, která vás k němu inspirovala?

Ano. Trochu bych to ale poupravil. Je to vlastně osobní příběh o otcovství, ale je pravda, že se odehrává v rámci toho, co jste pojmenovala. Velmi volnou inspirací, z úcty k obětem, byl pád vojenského letadla, které spadlo v roce 2006 na východním Slovensku u obce Hejce.

Dodnes se jisté okolnosti pádu úplně nedošetřily, aspoň co je mi známo. To byla původní inspirace, ani ne tak pro seriál, spíš pro jednu z motivací hlavní postavy. Tou je únosce.

Do natáčení zasáhla pandemie. Co všechno to znamenalo?

Stali jsme se trochu rekordmany v pandemickém natáčení. Opravdu jsme, alespoň podle všech statistik, jediný audiovizuální projekt a rozhodně největší, který se na Slovensku v době pandemie kontinuálně realizoval. Pokud se tedy bavíme o nezávislé produkci, ne o nějakém ateliérovém seriálu. To je takový první smutný rekord.

Druhým je, že jsme měli pacienta nula na Slovensku – a to byl zaměstnanec společnosti, která provozovala jednu z lokací, ve které jsme točili hned druhý den. Užili jsme si všechny tři vlny pandemie i výjimečné stavy.

Začali jsme točit 14. února na Valentýna a k prvnímu zastavení natáčení došlo 16. března. Jelikož se jednalo o zimní seriál a první, tvrdý lockdown trval až do června, nebylo možné pokračovat, protože všechno bylo roztočené v zimě. Pokračovali jsme tedy v natáčení v interiérech, v bratislavské Kolibě, kde jsme měli postavený obrovský interiér nemocnice, který jsme patřičně zničili, jak se sluší a patří na takový žánr. Ale nechci prozrazovat nic předem.

Pokračovat v natáčení v exteriérech jsme mohli až na podzim 2020. A netrvalo moc dlouho a přišel druhý lockdown. Už jsme ale byli poučení z toho minulého, navíc byl o něco jemnější. Zastavování natáčení nebylo nutné, ale měli jsme neuvěřitelné problémy, protože skoro každý druhý den jsme zastavovali kvůli podezření na covid.

To trvalo do 15. prosince, kdy jsme po dvou nebo třech hodinách zastavili natáčení, protože si pán ze stavby kýchl, my ho poslali na test a on byl pozitivní. Takže jsme pokračovali až v roce 2021.

Jak jste to ustál?

Vlastně sám nevím. Když už bylo jasné, že tu máme výjimečný stav, jeden z prvních telefonátů byl například do pojišťovny kvůli něčemu úplně jinému. Máme filmovou pojistku, která představuje většinou jedno procento z rozpočtu. A hned první upozornění bylo, že taková standardní pojistka se u nás určitě nevztahuje na výjimečný stav nebo na válku. To je přesně to, co prožíváme nyní.

Z původně plánovaných dvaašedesáti dní bylo třiasedmdesát. Díky podpoře slovenského audiovizuálního fondu jsme to ustáli finančně a pak se k tomu také nějakým způsobem postavily Joj a Česká televize. Ale zodpovědnost jsme nesli my jako nezávislí producenti.

U seriálu jste tedy režisérem, scenáristou, ale i producentem?

Ano. Ale samozřejmě v tom nejsem sám. Původní námět seriálu měl nějakých pět šest stran a psali ho Juraj Raýman a Zuzana Križková. Pak jsem ve spolupráci s nimi scénář upravoval, některé části jsem psal úplně sám. Na konci jsem spolupracoval se scenáristou Lukášem Sikmundem, se kterým pracuji dlouhodobě. Teď dokončujeme celovečerní film.

V seriálu máte zásahovou jednotku, vyjednavače. S kým jste jejich práci konzultoval, aby to bylo věrohodné?

Bylo mi jasné, že pokud nechceme být jako americké seriály typu 24 nebo Homeland, které jsou skvělé, museli jsme se držet lokálních specifik. A ta jsou naše, česko-slovenská. Jedním z našich konzultantů byl současný slovenský policejní prezident Štefan Hamran. Ale v době natáčení byl šéfem zásahovky, slovenského Lynx komanda, což je ekvivalent české URNY.

Jeho ten projekt velmi nadchl a jednu situaci, neprozradím kterou, nepřímo vymyslel.

Úplně prvním konzultantem byl ale můj bytný, rentiér v Praze. Byl asi deset let v Iráku jako pyrotechnik. S ním probíhaly úplně první rozpravy o detailech.

Ale to nestačí. Zajímavější byla konzultace s nejmenovaným zástupcem Velvyslanectví České republiky v Bratislavě, který se pár podobných akcí s rukojmími a vyjednávání za Českou republiku zúčastnil. Ne na Slovensku, ale v zahraničí. Toho ten projekt také nadchl. Z povídání s ním vznikl protokol o vztazích mezi českými a slovenskými politiky, protože, po pravdě řečeno, jsou stále velmi úzké. Hlavně v silových složkách.

Jádrem pudla Ultimáta, které je dnes aktuálnější než kdykoli předtím, je idea zvýšení společné obrany v rámci NATO, obnovení společného vzdušného prostoru. I o tom byly konzultace.

Připravujete také celovečerní film Villa Lucia. Kdy jste na to našel čas?

To jsme zvládli při zastaveních natáčení Ultimáta. Neměli jsme jinou možnost. V pandemických letních pauzách jsem roztočil film Villa Lucia. Hrají v něm Hanka Vagnerová, Robert Nebřenský a Zdeněk Godla. Je to komedie.

A proč jsem to musel takhle šíleně roztočit v první pandemické pauze? Protože jsme točili v Brně, v Arnoldově vile, historické památce, která se měla rekonstruovat. Měli jsme ji dlouho zamluvenou a kvůli obavám, aby nezačala rekonstrukce, která má trvat tři čtyři roky, jsme roztočili i film. Takže v jeden moment jsme měli roztočený seriál i film.

Trochu schizofrenní situace.

Ano, to byla.

Villa Lucia je vaším třetím filmem. Seriál Ultimátum je vážný, možná až depresivní, film je komedie.

Seriál není depresivní. Měl jsem jednu mantru, a to, že jedno napětí musí střídat jiné. To je Hitchcockova poučka a o to nám šlo. Má maximalizovat snahu o udržení diváka v napětí. No a při vědomí toho mi bylo jasné, že tam musí být nějaké lehčí, nebo humornější chvilky.

A při komedii Villa Lucia, která je vlastně parafrází, protože se jedná o zlodějskou komedii a třech kamarádech, to zase někde místy zvážnělo. Jedno inspirovalo druhé.

Reklama

Výběr článků

Načítám