Hlavní obsah

RECENZE: Život je trpký, láska ho povznáší

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

21. 8. 2023, 7:17

Kvartet dam, jejichž životy se více či méně proplétají, se setkává na pohřbu někdejšího milence a patrně poslední spřízněné duše, kterou jim kdy osud přihrál. Příběhu každé z nich přihlíží šachová královna, vdova po zemřelém Simonovi. Jeho jméno je původním titulem románu Narine Abgarjanové, do češtiny přeloženého jako Čtyři ženy a jeden pohřeb.

Článek

Tuzemské pojmenování parafrázuje film Mika Newella Čtyři svatby a jeden pohřeb, se suchohumornou britskou komedií z poloviny devadesátých let nicméně představuje jediný spojovací článek.

Volba domácího nakladatelství byla nasnadě. Název potenciálního zákazníka proti lapidárnímu, přesto nicneříkajícímu originálu Simon více zaujme, a pokud se do knihy rozhodne investovat, neprohloupí.

Zběžným prolétnutím anotace na přebalu se próza může domněle vydávat za milostný román plný otevřené sexuality, který by byl zařazen leda tak do řad červené knihovny. Ne však v podání Narine Abgarjanové, jež se díky množství uvedení svých počinů v zahraničí stala jednou z nejvýznačnějších současných autorek zakavkazského prostoru.

Arménská spisovatelka se tentokrát vydává do rodného provinčního města Berd, kde se na pomezí východního bloku a postkomunistické éry nachází zvláštně sevřená komunita. V podhůří blízko ázerbajdžánských hranic vědí všichni všechno o všech, ale zároveň jde o typicky povrchní soudy sousedů přes plot.

Životem tamního dělníka Simona s nálepkou donchuána, jehož smuteční slavnost zahajuje děj, procházejí dlouhé zástupy osob něžného pohlaví. Jen pár z nich má to štěstí být v jeho rozpolceném srdci na výsluní zájmu, i když vždycky jen na dobu omezenou.

Zesnulý protagonista slouží coby nepřítomný autor, který čtenáře provází hořkými úděly jeho titulních lásek, do nichž na čas vstoupil. Simonova role je přitom pokaždé překvapivě sporadická, byť klíčová.

Rozehráním vážných témat, od manželství bez citů přes odloučení rodiče a dítěte a těžkosti emigrace po nemožnost úniku určené společenské kastě, staví Abgarjanová mnohovrstevnaté dílo s psychologickou a společenskou rovinou, obestřené sovětským mikrokosmem.

U samotné podstaty mimomanželských afér se příliš nezastavuje, naopak pečlivě zkoumá dalekosáhlé příčiny i rozličné důsledky předem odsouzených vztahů. To je trochu škoda. Lehké erotično by přece jen mohlo její dost hutný text s navýsost básnickým jazykem příjemně okořenit.