RECENZE: Zahrada. Bývalý kněz, pedofil a starý dům uprostřed samoty jednoho českého města

Čtenář sleduje několik měsíců života pětatřicetiletého Jaroslava Havláta. Sžívá se s jeho samotou, která zdánlivě vznikla hluboko v dětství, po maminčině smrti. Tehdy se ho ujali prarodiče, v jejichž domě vyrůstal, v jejichž zahradě se učil poznávat kouzla přírody.

I díky nim se stal později zahradníkem. Ovšem samota nezmizela, tak se ji snažil vytlačit kněžkou službou. Jenže po letech mu dojde, že starosti jiných ho nezajímají. Šťastný se cítí jen s dětmi. S nimi je to pro něj jednoduše snazší.

Tohle všechno zůstane pro čtenáře kdesi v minulosti. Dvořáková souběžně s Jaroslavem sleduje hlavně jinou etapu jeho života. Tu, v níž už kněžskou službu opustil a samota se opět naplno přihlásila ke slovu.

Nové přátele si hledá v domě prarodičů těžko a většinou o ně nestojí. Výjimkou jsou zvědavé děti ze sousedství, k nimž si cestu nachází rychle, rád. I díky nim mu postupně začne také docházet, proč se celý život cítí osamělý, proč je mu dobře s dětmi. Je pedofil…

Aby myšlenky zahnal, kultivuje zanedbanou zahradu, která mu vrací síly znovu žít, alespoň se přiblížit k „normálnímu světu“. A lze to vůbec? Jak žít, když člověk dostane do vínku dar, o který nestojí? Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Existuje cesta ven, aniž někomu ublížíte?

Dvořáková otázky ve své próze jen pokládá. Konkrétní odpovědi nechává na každém, kdo ji dočte. Čtenářům nabízí příběh o vykořenění, nálepkách, které dáváme jiným. V ději, který se hlavním tématem v české literatuře hodně vymyká tomu, na což jsou našinci zvyklí. Nelítostně vás konfrontuje s vámi samotnými, s vašimi předsudky, neochotou odpouštět, i v momentech, kdy vše není tak, jak se na první pohled může zdát.

Zahrada vás prostě donutí přemýšlet o věcech, které chcete mít od sebe, od své rodiny hodně daleko… i z té druhé strany, než bývá běžné.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Zahrada - Petra Dvořáková