RECENZE: Spider-Man: Napříč paralelními světy. Audiovizuálně úchvatný, jen trochu dlouhý

Celosvětové tržby atakující 385 milionů dolarů při rozpočtu 90 milionů mluvily za vše. Nyní vstoupilo do kin pokračování Spider-Man: Napříč paralelními světy, a pokud jde o audiovizuální stránku věci, nezůstává jedničce nic dlužno, možná ji ještě překonává.

Ze strhujícího tempa fantastických nápadů, v nichž nic není nemožné, chvílemi až přechází zrak. Nicméně je nesmírně zábavné sledovat, co všechno tvůrci vymysleli a realizovali.

Je nepochybné, že pro komiksové filmy je animace v dnešní době vhodnější než hraný film. Má pořád čím překvapovat a komiksům se přibližuje daleko víc, protože tvůrci používají i typicky komiksové prvky. A je tu i skvělá hudba Daniela Pembertona. Jen je toho při délce 140 minut opravdu hodně (jednička měla o dvacet minut méně) a scénář nedokázal ty více než dvě hodiny naplnit tak, aby bavily stejně jako audiovizuální stránka.

Už z prvního dílu víme, že není jen jeden Spider-Man, že každý paralelní svět má i svého pavoučího muže/ženu, který se snaží ten svůj ochránit před padouchy, a když je třeba, zachránit i celý Mnohovesmír. Dvojka už s touto informací pracuje jako se samozřejmostí.

Je v ní spousta i velmi vtipných Spider-Manů, třeba ten westernový, který jezdí na koni. A z toho vychází i část děje. Ten je však tentokrát téměř třetinu délky zasvěcen především rodinným vztahům, což začne být po chvíli poměrně nudné. Mladý Miles Morales by se rád odpoutal od rodiny, ale matka i otec se tomu brání a vedle toho se mladík znovu setká s Gwen Stacyovou, která za ním přichází z Mnohovesmíru, byť tuší, že to neměla dělat.

Jak s rodiči, tak s Gwen vede Miles dlouhé, velmi didaktické a citově poněkud slzopudné řeči plné mouder, které dospělého diváka při nejlepší vůli příliš bavit nemohou. Poté následuje skvělá střední část, kdy se Miles vydává do Mnohovesmíru, v němž zažije v boji s ústředním padouchem úžasné dobrodružství. Ale zase se tam vkrádá na tento typ filmu až příliš vážné téma zařazení jedince do určité komunity. Tato pasáž je naštěstí audiovizuálně natolik atraktivní, že to tolik nevadí. Naopak vadí závěr, který vlastně závěrem není, protože je jen příliš zjevnou upoutávkou na další pokračování.

Do kin jde Spider-Man: Napříč paralelními světy v titulkované i dabingové verzi. Na novinářské projekci byla ta dabovaná, což má logiku, protože i dabing má právo na hodnocení.

Vychází to tak napůl, český text je chvílemi vtipný (byť v tuto chvíli nevíme, zda více, nebo méně než originál), ale chvílemi působí teenagerský slang jako mix moderního a poněkud zastaralého. Hlasy některých postav, zejména Gwen, pak občas rvou za uši, ale možná to originálu odpovídá.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Spider-man: Paralelní světy (DVD)

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina, Letní kina