Článek
Evita Naušová mezi ně patří také. Do té party se zařadila svým na konci loňského roku publikovaným krimi thrillerem ze Šluknovska nazvaným Okraj nebe.
Odstartovala ho navíc opravdu skvěle. Hned v úvodu řeší policistka Elen Záhorská situaci, kdy se sebevrah pokouší skoncovat se svým životem. Je přivolána, aby zasáhla, což také udělá. Bravurně, jasně, přitom až nežensky drsně.
Naušová to všechno umně vměstnala do slov a situaci nadto popsala s takovým švihem a tak svěže, že to pro další stránky slibuje veskrze strhující děj.
Ten však nepřijde, alespoň ne v onom razantně nasazeném tempu. To se, mimochodem, v knize objeví zase až na jejím konci. Autorka naopak po strhujícím nástupu své vyprávění znatelně uklidní a dá mu přesně takový rytmus, který neurazí ani nenadchne. Soustředí se v něm na obsah příběhu a způsob sdělení.
Začne důkladněji pracovat s českým jazykem, aby bylo jasné, že její ambicí není jen napsat prostý thriller, nýbrž vytvořit v rámci žánru slušné literární dílo. Nejde jí pouze o převyprávění příběhu tak, aby byl přehledný, jasný a dramatický. Její touhou je nechat čtenáře užívat si přitažlivosti a krásy řeči a lebedit si v její plynulosti, nadávkované přímo úměrně dramatičnosti přicházejících situací.
Není to strojené ani pro příběh nevhodné. Text citlivě pracuje s detaily a respektuje rozdíly v mluvě mezi generacemi, které jsou v románu Okraj nebe zastoupeny. Naušová vnímavě, s citem a ohleduplně píše jazykem důchodkyně Vilmy, otevřená je v mluvě své generace, kterou v příběhu prezentuje policistka Elen, a s pochopením servíruje osobité slovní obraty Viky, jež zastupuje současné teenagery.