Článek
Instalace Jak se dotknout nebe propojuje sochu, film, animaci, fotografii a skutečné příběhy do jednoho celku. K velikému stanu před Průmyslovým palácem vede cesta lemovaná pomyslnými sfingami - sochami Lukáše Rittsteina, které většinou představil už v minulých letech.
Svatyně či Turbotempl, jak umělci stanu říkají, je zevnitř zejména filmovým plátnem pro epos či fresku Barbory Šlapetové vycházející z třicetiletého dialogu autorů s domorodci. A také z jejich přání poznat jejich náčelníky, tedy Václava Havla jako tehdejšího prezidenta a astronauta, tedy člověka, který se umí dotknout nebe. Stejně jako to uměli náčelníci Papuánců.
Turbotempl byl ve své dřívější podobě představen na letošním benátském bienále, kde svůj projekt autoři prezentovali na ostrově San Giorgio Maggiore.
Na pražském Výstavišti se lidé mohou až do 18. října kdykoli během dne či noci podívat na umělecky zpracovaná setkání příslušníků euroamerické civilizace s tradičními kulturami, které postupně mizí.
Místo je podle Rittsteina příhodné, protože Průmyslový palác je symbolem vrcholu 19. století. „Je to symbol rozkvětu civilizace, víry v civilizaci, kterou trošku už zase ztrácíme. Ale tehdy se vynalezlo plno dobrých věcí, prodloužil se lidský život třeba díky očkování. Prostorově i kontextem je to dobré místo,“ vysvětlil, proč se mu umístění jejich instalace na Výstavišti líbí.
Z výstavy, která se v Itálii konala v rozměrném prostoru bývalého bazénu, vzniklo v Praze jakési UFO. „Jako v jeskyni Lascaux vás obalí Barbořiny filmy, které vznikaly 25 let z našich happeningů. Je to postavené na přátelství a imaginaci,“ řekl a vzpomínal na začátky kontaktů s domorodci.
„Napřed jsme v rozhovorech u ohně zkoumali jejich duši a potom vzniklo přátelství. Oni si vždycky něco přáli a my jsme jejich sny a touhy plnili. Každá cesta byl happening se splněným přáním. Zejména si přáli setkat se s našimi náčelníky, což jsme jim plnili, mimo jiné i zprostředkovanými rozhovory se zmíněnými astronauty,“ řekl Rittstein.
Oba umělci připomínají, že cítili jako morální závazek výsledky svých mnoha cest a navázaných kontaktů s lidmi z jiného konce světa a zdánlivě i z jiných časů prezentovat v době, kdy si Česko připomíná Havlovy nedožité narozeniny. „Byl to on, který nás vyvedl z časů nesvobody, šedivých tesilek a zkyslého mléka v igelitovém pytlíku do svobody a vystřelil nás do světa,“ řekl Lukáš Rittstein při vernisáži Turbotemplu.
„Je to epos na ty dary, které jsme od tohoto světa dostali díky tomu, že padla železná opona a my jsme se díky Václavu Havlovi mohli rozletět až do těch nejvzdálenějších džunglí a tam poznat tradiční náčelníky těsně předtím, než ta generace nedotčených civilizací odešla,“ doplnil.
