Článek
Latinský název Materia delicata lze přeložit jako jemná či delikátní hmota. A právě to nejjemnější a zároveň nejzranitelnější z člověka je materií, tedy hmotou nebo obsahem Plného děl. V nich se zabývá lidskou identitou a pomíjivostí všeho živého.
Křehkost v nich není výrazem slabosti, ale základní podmínkou lidské existence. Z tohoto základu vycházejí kresby, koláže a dlouhodobé konceptuální projekty, které autor důsledně rozvíjí už mnoho let.
Luboš Plný netvoří svá díla jako něco, čím by popisoval skutečnost, svět kolem sebe. Kresby jsou pro něj prostředkem poznávání. Na stěnách galerie visí anatomické studie, deníkové záznamy, texty, čísla i razítka, které dohromady vytvářejí obrazový systém, v němž má každý prvek své místo a význam.
Stejně důležitou roli hrají koláže, které propojují kresbu, fotografii, anatomické ilustrace i rukopisné poznámky do nových významových souvislostí.
„Každá kresba má svůj vlastní životopis. Je tam začátek a konec, jsou tam poznámky, kdy jsem kresbu začal, je tam datum a současně je tam číslo, které znamená počet dní mého života od narození,“ řekl Plný Novinkám před vernisáží.
„Ukončení kresby je číslo, které vlastně znamená její smrt. Je ukončená a já k ní přestávám mít vztah a začínám novou. Mám tam i součet všech hodin, všech dnů, takže odevzdám i takový záznam toho, kolik hodin jsem na ní pracoval,“ vysvětlil.
Kresby Luboše Plného jsou i deníkovými záznamy.
Akademický model
Celá jeho tvorba je podle jeho slov o tělesnosti, o jistém chátrání těla, které je nevyhnutelné. Za své nejdůležitější dílo považuje cyklus Akademický model. „Rozvíjím ho od roku 1999. Poté, co jsem se hlásil na Akademii výtvarných umění a třikrát mě nevzali, stál jsem studentům šest let modelem. Poté jsem zažádal o titul Akademický model,“ uvedl.
Titul mu tehdy, možná ještě pod vlivem atmosféry 90. let, rektor AVU Tomáš T. Kotalík skutečně udělil. Plný dnes razítkem s tímto titulem, které má vyvedené i ve francouzštině, svá díla označuje místo podpisu. „Je to pro mě nejdůležitější věc, bylo to šest let mého života. Sice jsem školu nevystudoval, ale dalo mi to stejně, jako kdybych na té škole byl. Takže jsem z toho měl radost a pořád s tím žiju,“ říká dnes.
Soubor fotografií vzniklých v souvislosti s žádostí o udělení do té doby neexistujícího titulu uvidí návštěvníci výstavy. Luboš Plný se na nich stylizuje do ikonických figur z dějin výtvarného umění a vytváří obrazový materiál, který se následně stává základem jeho kolážovaných předloh pro stejnojmenné dílo.
Pózuje tedy třeba jako Michelangelův David, jako zavražděný Marat zpodobněný malířem Jacquesem-Louisem Davidem, jako Rodinův Myslitel nebo jako Čtenář Dostojevského od Emila Filly.
Osobitá vzpomínka na rodiče
Významné místo na výstavě zaujímají monumentální asambláže Matka a Otec. Jejich kruhová kresebná kompozice připomíná mandaly, při bližším pohledu se však promění v přesný záznam života. Levotočivou spirálu tvoří tisíce drobných čísel, zrakem téměř nerozeznatelných, označujících jednotlivé dny života autorových rodičů; ve středu obou děl je pak uložen jejich popel. Asambláž je tak portrétem, archivem i pietním místem.
Materia delicata je pozváním do světa, v němž se kresba stává nástrojem poznání, tělo nositelem paměti a čas materiálem uměleckého díla. Jakkoli kuriozní může tvorba návštěvníkovi výstavy připadat, patří Luboš Plný k českým umělcům dobře známým v zahraničí. Zásadním momentem jeho kariéry byl rok 2017, kdy ho pořadatelé vybrali do hlavní výstavy bienále v Benátkách. Jeho díla jsou také zastoupena ve významných veřejných sbírkách, mimo jiné v Centre Pompidou v Paříži.
