Článek
A jak se jednoduše vyhlížející, dvojrozměrná postavička vůbec dostala na černobílé obrazovky našich rodičů a prarodičů?
Koncem roku 1966 objednalo reklamní oddělení Československé televize návrh podobné znělky u Eduarda Hofmana, výtvarníka, scenáristy a režiséra celé řady úspěšných animovaných filmů (Povídání o pejskovi a kočičce, O panence, která tence plakala nebo Stvoření světa).
Ze čtyř desítek nápadů nejvíce zaujala postavička vejčitého tvaru, která měla buřinku. Původně se jí říkalo Pumprlík. Diváci postavičku přezdívali také Panáček, Šiška, Panďulák nebo Tipálek, až se ustálilo jméno Pan Vajíčko.
Objevoval se spolu s nápisem Naše tipy, později s TV tipy. A nakonec se začal snášet na baloncích s nápisem Reklama. Pan Vajíčko bruslil, lezl na strom nebo se dvořil Paní Vajíčkové, která mu po čase začala dělat společnost. S mašlí na hlavě se oháněla koštětem, tančila nebo cvičila s pružinou.
Ruční práce
Denně bylo potřeba až deset akcí, což nebylo pro tvůrce tak jednoduché, jak si dnes představujeme. Vše se dělalo ručně. Dvouvteřinových gagů a karambolů tak vznikalo okolo 500 za rok. Tvůrci byli požadavkem na další a další nápady doslova zahlceni, a tak byli sami diváci vyzváni k zasílání námětů na to, co by mohl jejich oblíbený Pan Vajíčko dělat.
Reklamy na výrobky socialistického zemědělství uváděl po celá sedmdesátá a osmdesátá léta. Například: „Kuře stokrát jinak. Pokaždé lehké, výživné, stravitelné – málo kalorické.“ nebo „Moučníky z jablek – to je věc“? Legendární byl také dialog dvou medvědů: „Kde je vlastně brácha? Šel pro med do Jednoty!“
Anketa
V sedmdesátých letech vstoupily obě postavičky do barevného vysílání. Dokonce se objevily po boku skutečného televizního moderátora Ondřeje Šrámka v sedmnáctém pokračování soutěžního pořadu „pro milovníky hezkých písniček a hlavolamů“ Hádanky s písničkou (1982). Ikonický symbol nakonec odešel do pomyslného důchodu po revoluci v roce 1989.