Hlavní obsah

Óscar Domínguez, náš španělský surrealista

20. 8. 2021, 16:17
Právo, Jiří Kasl

Když byla počátkem května zahájena v Ostravě výstava Španělští umělci pařížské školy, mezi díly nechyběly práce Óscara Domíngueze, významného člena skupiny humanisticky orientovaných španělských umělců, kteří se před druhou světovou válkou a někteří dokonce ještě před španělskou občanskou válkou (1936–1939), případně v jejím průběhu, uchýlili do Paříže a působili kolem Pabla Picassa.

Foto: Medín Martín, ČTK

Pomník Óscara Domíngueze v obci Tacoronte (Santa Cruz de Tenerife, Španělsko)

Článek

Francouzská metropole byla tehdy také působištěm několika českých umělců, kteří se přirozeně dostávali se španělskými exulanty do kontaktu. To vedlo k tomu, že tvorba Picassa a španělských surrealistů, mezi něž vedle Salvadora Dalího, Juana Grise a Joana Miróa patřil i Domínguez, výrazně ovlivnila moderní české umění.

Počátkem roku 1946 byla pod názvem Umělci republikánského Španělska uspořádána v pražském Mánesu velká výstava těchto tvůrců, z nichž někteří při té příležitosti přijeli do Československa. Po únoru 1948 byly přímé kontakty na dlouhou dobu znemožněny.

Zvláště velký ohlas na pražské výstavě v roce 1946 vzbudila díla Óscara Domíngueze, rodáka z městečka San Cristóbal de La Laguna na kanárském ostrově Tenerife. Domínguez byl pak vyzván, aby během následujících tří let uspořádal samostatné výstavy v Praze, Olomouci a Bratislavě. Díky tomu přinejmenším třikrát pobýval v Československu a našel si tady řadu přátel a obdivovatelů, kteří ho až do roku 1948 navštěvovali v pařížském ateliéru a jeho díla si odváželi domů.

Tato díla, která tvoří celou čtvrtinu Domínguezovy známé tvorby, se z velké části dochovala ve sbírkách soukromých osob nebo státních institucí, jako je Národní galerie v Praze, Moravská galerie v Brně nebo Galerie výtvarného umění v Olomouci. Některá se dodnes sporadicky objevují v aukcích. Snahy o zmapování všech známých děl Óscara Domíngueze pocházejících z českých a slovenských sbírek a zhodnocení československého období v jeho tvorbě se datují do roku 1965, kdy se moderním španělským malířstvím začal zabývat český historik umění Pavel Štěpánek, který připravil tři „domínguezovské“ výstavy. V Praze roku 1986, v Olomouci roku 1997 a v Madridu od prosince 1993 do ledna 1994.

Ohlas zmíněné pražské výstavy přesáhl naše hranice a díky Štěpánkovi se tak umělcovu československému období dostalo mezinárodního uznání. Dosavadním završením tohoto vývoje byla výstava Óscar Domínguez v Československu, která se konala od října 2016 do května 2017 na Domínguezově rodném Tenerife.

Na výzvu Isidra Hernándeze Gutiérreze, konzervátora Domínguezovy sbírky v instituci TEA (Tenerife umělecký prostor), se profesor Štěpánek stal kurátorem této výstavy a spoluautorem obsáhlého dvojjazyčného katalogu s kvalitními barevnými reprodukcemi.

Kromě Štěpánkova úvodu, dvou studií o Domínguezově působení v Československu a vyčerpávajícího dodatku dokumentujícího všechna Domínguezova díla, jež byla vystavena v Československu, katalog obsahuje text Isidra Hernándeze o motivu býka a býčích zápasů, studii Fernanda Castra Borrega, profesora dějin umění na Univerzitě La Laguna, o humoru a proměně v Domínguezově díle a konečně analýzu Praha u vzniku projektu Gaceta de Arte, kterou napsala María Navarro Segura z téže univerzity, o cestě kritika umělecké avantgardy Eduarda Westerdahla po střední Evropě v roce 1931.

Westerdahl tehdy navštívil i Prahu a její funkcionalistická architektura spolu s celkovým duchovním klimatem zásadně ovlivnily založení avantgardního měsíčníku Gaceta de Arte, který vycházel v Tenerife v letech 1932–1936.

Reklama

Související témata:

Výběr článků