Operní pěvkyně Edita Randová: Lidé dnes poslouchají odlehčenou hudbu

Jednadvacet let je doba, která stojí za ohlédnutí. Jaký z vašeho pohledu festival, jejž jste založila, dosud byl?

Myslím si, že posluchačům přinesl spoustu neopakovatelných uměleckých zážitků. Snažíme se na něj přivážet umělce z celého světa, přijeli už dirigenti z USA a Mexika, mexický orchestr i řada italských umělců. S nimi spolupracuji nejčastěji, protože jsem v Itálii na univerzitě studovala tamní kulturu a jazyk.

Také tam často zpívám, takže mám možnost setkávat se tam s umělci, kteří zpívají na stejných festivalech, a mohu se osobně přesvědčit o jejich kvalitě. Řadu z nich se pak snažím dovézt na festival Tóny nad městy.

Je kvalita přizvaných umělců hlavním kritériem?

Ano, je na prvním místě. Myslím si, že v celém kulturním světě je to dnes nejdůležitější měřítko. V Itálii i u nás ale začínám sledovat tendenci, že diváci na koncertech preferují méně náročná díla. Ne kvalitativně, ale posluchačsky.

Proč to tak je?

Domnívám se, že je to tím, jak náročné období prožíváme. Není doba pro poslech náročných děl Wagnera, Mahlera nebo Strausse, mnoho pořadatelů mě už dokonce požádalo, abych ze svého programu jejich díla pro daný koncert vyřadila.

Podle nich posluchači v dnešních časech raději poslouchají odlehčenou hudbu, například neapolitánské písně nebo muzikálové melodie, které mám v repertoáru také. A když už mají zájem o vážnou hudbu, pak třeba o líbivé melodie Antonína Dvořáka.

Brala jste na to při sestavování programu pro letošní ročník Tónů nad městy ohled?

Ano, samozřejmě. Posluchači jsou pro mě na koncertech ti nejdůležitější. Nesestavuji program podle toho, co se líbí mně, ale co chtějí slyšet oni. Zaměřili jsme se tedy na to, aby byl repertoár odlehčený a aby šli návštěvníci domů nadšení, nikoli smutní.

První koncert letošních Tónů nad městy proběhl 15. září na radnici ve Vysočanech v Praze. Jaký z něho máte pocit?

Ukázalo se na něm přesně to, o čem jsem hovořila. Zpívala jsem od Antonína Dvořáka V národním tónu i Biblické písně, v nichž mě doprovázela Stania Ramešová na harfu, která k nim udělala úpravy. Největší ovace, kdy publikum dokonce křičelo bravo, ale sklidily populární skladby ’O sole mio! a Funiculi Funicula.

Tóny nad městy proběhly i v pandemickém roce. Tehdy jste nicméně na většině koncertů účinkovala vy sama. Jak je to letos?

Letos už jsem měla to štěstí, že jsem mohla pozvat několik italských hostů. Přesto jsou tu stále velké obavy, protože covidová čísla stoupají a situace kultuře moc nenahrává. Pořád je to pro ni dost smutné období. Je to i tím, že diváci chodí na koncerty méně, jelikož se snaží v současné kritické ekonomické situaci šetřit.

Proto jsme se snažili ještě více spolupracovat s městskými částmi a většinu koncertů jsme se snažili koncipovat tak, že na ně je volný vstup.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Večerní písně - Edita Randová