Článek
Pověstný byl jeho cit pro detail i celkovou kompozici, měl současně neuvěřitelné oko, dobře vycvičené na malířství a filmu.
Plachý hoch z francouzského venkova se do velkého světa dostal v roce 1927, když ho do svého ateliéru v Paříži přijal André Lhote, kubistický malíř a umělecký kritik, velký propagátor moderního umění. Jako jednadvacetiletý talent se Cartier-Bresson dostal na prestižní Cambridge, kde se zabýval literaturou a výtvarným uměním. V roce 1930 spatřil výstavu dvou významných fotografů Eugéna Atgeta a Man Raye, což v mnohém rozhodlo o jeho další profesionální dráze. Pořídil si jednoduchý fotoaparát.
Učaroval mu také film. Pracoval jako asistent filmového režiséra Jeana Renoira, sám se zabýval dokumentem. Byla to pro něj cenná zkušenost, kterou zužitkoval i při fotografování. Byl vždy tam, kde se něco dělo. Rád cestoval a byl při tom velice odvážný. Už jako student vyrazil sám do Afriky, žil tam jako divoch v buši a teprve malárie ho vyhnala zpět do civilizace.
Pak jako profesionální fotograf dlouhá desetiletí téměř ustavičně putoval po celém světě. Nesnášel ale hromadnou turistiku, potřeboval se s navštívenou zemí důvěrně sžít. Teprve potom mačkal spoušť.
Fotografování pro něj bylo především humanistickou disciplínou. Ani v těch nejtragičtějších situacích i uprostřed největší chudoby neztráceli bezejmenní hrdinové na jeho fotografiích svoji hrdost, důstojnost a lidskou velikost. To, že fotí, chtěl mnohokrát i skrýt. Aby na sebe příliš neupozorňoval, přelepil si lesklé části na těle fotoaparátu černými páskami. Neměl moc rád popularitu, byl málomluvný, v životě i v práci. Měl však řadu přátel v uměleckém světě, díky tomu vznikly i nádherné portréty Matisse, Bonnarda a Braquea.
Do jeho osudu citelně zasáhla válka. Zažil ji už ve Španělsku v roce 1937, kde točil dokumentární film o lékařích a zraněných. Vstoupil nadšeně do francouzské armády, ale v roce 1940 ho zajali Němci. Po třech letech unikl a aktivně se ve Francii zapojil do podzemního hnutí odporu. Jako fotograf dokumentoval i fašistickou okupaci, ústup Němců a návrat vězňů a vyhnanců.
Vznik agentury Magnum
V roce 1947 společně s Robertem Capou a dalšími přáteli založil fotografickou agenturu Magnum Photos, která se stala pověstnou institucí zaměstnávající mnohé velké talenty. Magnum dodávalo pro světový tisk aktuální reportážní fotografie. Sám Cartier-Bresson tak procestoval Indii, Čínu, Indonésii, Egypt, Turecko, Rusko, USA, Kubu, Mexiko a mnohé další země. Na některá místa se po letech opakovaně vracel. Nezapomněl ani na svoje výtvarné školení. Pravidelně si vždy kreslil a skicák s tužkou byl součástí jeho zavazadel stejně jako Leica.
Umělečtí kritici a kurátoři si velmi rychle povšimli výrazných výtvarných kvalit fotografií Cartier-Bressona. Už v roce 1947 uspořádali v Muzeu moderního umění v New Yorku jeho samostatnou výstavu. Obsáhlý soubor jeho 400 snímků v 50. letech putoval po městech Evropy, USA, Japonska, výstava měla svoji premiéru v Muzeu dekorativního umění v Paříži. Celý komplet pak získala do svých sbírek pařížská Národní knihovna. Většinu jeho fotografií však dodnes spravuje agentura Magnum Photos, od níž se nyní právem očekává první posmrtná retrospektiva k uctění odkazu Cartier-Bressona. Jeho poslední velká bilanční výstava se uskutečnila před několika měsíci v Berlíně.
