Článek
S městem na Labi je dlouhodobě a pevně spojen. Založil mimo jiné tamní Galerii V zahradě a stojí i v čele přehlídky Keramické setkání.
Rajdl měl v začátcích své kariéry štěstí, že jeho učiteli byli třeba Cyril Bouda nebo Karel Lidický. První ho bezpochyby naučil precizně pracovat s kresebnou linií na nekonečné ploše plátna a ten druhý ho přivedl k pochopení využití hmoty figury u sochařské tvorby. Výstava ukazuje, že byl opravdu pilným žákem.
Svítání (2018), obraz vzniklý kombinovanou technikou, by vlastně mohlo být pilotním dílem, ve kterém je soustředěna veškerá autorova invence, ale i duchovní náboj. To, co je na něm zobrazeno, zná každý, kdo se probudil někdy nad ránem a podíval se z okna. Z mlžného nazlátle zahnědlého oparu se dere na povrch slunce. Zatím je pouze tušenou tečkou v dáli, potrhaná mračna a inverzní mlha ho zatím nepouštějí na scénu.
Dvě plátna Světlo (2016) a Zjevení (2018), která visí vedle sebe, se v podstatě doplňují. Levé dílo ukazuje, jak si bělostný paprsek razí cestu temně modrou tmou. Druhé prezentuje tři tušené figury přicházející skrz mléčnou oponu. Trojjedinost boží je vyjádřena třemi skvrnami evokujícími otce, syna a Ducha svatého.
Ke skulpturám už přistupuje Rajdl více naturalisticky. Jsou to syrové pomníky lidského bytí. Plastika Dva (2014) je tvořena dvěma zahnutými rohy, velkým a malým, jejichž hroty jsou výhružně vytrčeny proti sobě. Jsou to David a Goliáš v symbolické podobě.
Biathlon, Triptych (2018) tvoří tři kola, seřazená od největšího k nejmenšímu. Jsou to kola dějin, která nás drtí? Nebo snad zkamenělá rodina? Tvůrce nám nedává žádná pevná vodítka.
K interpretaci svých děl na vernisáži řekl: „Škoda slov. Na má díla se musíte hlavně dívat. A vnímat je svým srdcem.“
Může se vám hodit na Firmy.cz: GALERIE MĚSTA KOLÍNA